Když po dlouhém a únavném horku trochu víc zaprší, hned je z toho mnohde katastrofa. Taková zatopená místa jsme potkávali minulou sobotu, kdy pršelo intenzivně celý den. Myslím, že vyprahlé stromy a sežehnutá tráva se ani nestačily pořádně osvěžit, ale potoky a říčky byly rázem na hranici povodně. Nevím, jak je to u větších toků, tohle je malý potok, který ještě pár dnů zpátky byl takřka bez vody. A také zanešený, zarostlý, neupravovaný. Nikdo se o něj nestará.
A pak jsou všichni ve stresu, že zaprší a voda stoupá a stoupá a ohrožuje majetky kolem potoka.
Vnímám to jako opakovaný jev, lidé jsou často nepoučitelní. Mnohde voda rvala půdu z pole, i na to jsme při jízdě po okresních rozbitých cestách narazili. Žádné remízky neexistují, nic, co by mělo nějakou logiku. A pak přijde prudký déšť a bláto a hlína se valí jako lavina. ...
Nevím, jestli je to tak všude, popisuji jen to, co jsem viděla na vlastní oči. Pravda je, že divokému přívalovému dešti se asi ubránit nelze, totálně vyschlá půda asi nevsakuje, ale připravit by se na očekávánou situaci asi dalo. Zejména, když na déšť všichni čekali jako na smilování a byl nadmíru potřebný.....
Žádné komentáře:
Okomentovat