Tobiáš je v zoo již zkušeným návštěvníkem, přesto si vždycky myslím, že je to pro něj náročné, tolik pachů a nových vjemů...
Nicméně, je spořádaný návštěvník a všechno to zvládá. Jen čekat před pavilónem se mu moc nechce, trochu kvílí, takže dovnitř chodíme na etapy, aby s ním vždycky někdo byl:-).
Asi nemá takové pocity jako já, když lituji kupříkladu dravce, kteří jsou v kleci a nemohou pořádně létat, tygry, co chodí pořád dokola a nemohou volně běhat atd. Nejvíc je mi vždycky líto ledního medvěda, ale toho jsme ale letos neviděli, takže bylo o lítostivou chvilku méně.
Zato jsme viděli spoustu mláďat, už povyrostlých, ale pořád hravých a veselých. Nejvíc nás samozřejmě bavily surikaty, ty se snad na návštěvníky i těší.
Tobiáše zaujal pes pralesní, jakoby vycítil příbuzného, u jeho klece tedy dost zvědavě postával a nechtěl pryč.
Orangutani nás přehlíželi, v klidu se pohupovali v síti a nějací návštěvníci jim byli ukradení.
Asi díky chladnějšímu počasí byla zvířata v klidu, dost venku, a tak jsme některá viděli i v takové blízkosti, že to byl zážitek i pro mě.
Prochodili jsme tam celé odpoledne, máme zoo rádi, navzdory tomu, že pořád nevím, co si obecně o zoo myslet. Zda se tam ta zvířata nenudí, neřku-li netrápí....?
Asi ne, byť na jejich místě bych být nechtěla.
Ale zachraňují druhy, co jim hrozí vyhynutí, to je velké plus . Snaží se, aby měli velký výběh a hezké prostředí, další plus.
Takže dnes žádné filosofování, spíš jen taková vzpomínka na hezký den v zologajdě.
O cenách nemluvím, když už jsme se jednou rozhodli tam jít, je to jedno...
Ale byl by za to minimálně jeden kvartál elektřiny:-)
Žádné komentáře:
Okomentovat