Otázka, kterou jsou děti školou povinné bombardovány během ubíhajících prázdnin takřka pravidelně. V srpnu pak už většinou nemají úniku.
„Těšíš se do školy“ je pronásleduje na každém kroku. Očekává se ale
také klasická reakce v podobě protočení očí a radikálního zavrtění hlavou.
Takový zavedený typ českého rodinného small talk. Jednak nikoho většinou
nezajímá, jak se dítě do školy těší. Stejně tam musí, tak co nějaké těšení. A
jednak, o čem se máme bavit?
Většina dospělých si
totiž s dětmi neumí moc povídat a tak jediné téma, které je napadne, je
škola. Však i oni také kdysi do školy chodili, tak o tom něco ví.
A pak se očekává ona
klasická odpověď.
Když dítě odpoví, že se
do školy těší, protějšek je většinou zjevně zaskočen. Často následuje bouřlivá
reakce.
„Ty se těšíš do školy? To
snad nemyslíš vážně? Nezbláznil ses náhodou?“.. či něco v podobném duchu.
Dítě se stáhne a příště
už raději neodpoví. Nebo se také začne povinně netěšit.
Pak se všichni diví špatné pověsti škol a
doby školní docházky. Jistě, je to jen marginálie,
o škole jako takové
zásadně vypovídají úplně jiné věci, ale celek tvoří detaily. A toto je jeden
docela zajímavý detail. Mapuje společenské naladění, takový všeobecně přijímaný
úzus, prostě do školy se nikdo netěší. Vedeme k tomu děti svou rétorikou,
připomínkami, reakcemi.
Je to podobné, jak zaužívaná „výhrůžka“ pro
budoucí prvňáčky, kteří se většinou těší jaksi přirozeně. Ale zejména ti
živější často slyší větu:
„Počkej ve škole, tam tě
srovnají.“
Nebo:
„Tam ti ukážou…“
..a jelikož v tomto
případě určitě nelze přeslechnut výhružný podtón v hlase, je rázem po
těšení se už do první třídy.
Lze na to jít ovšem i jinak a ptát se, zda se
do školy těší učitelé. Protože pak je reálné očekávat, že do tohoto prostředí
se budou těšit i děti. A otázka tohoto typu, jako zda se tam někdo těší,
nebudou vnímány jako řečnické, s jedinou očekávanou negativní odpovědí.
Ale po pravdě, neznám moc učitelů, co se aktivně prezentují výrokem, že se těší
na září a do školy. Jen předpokládám, že jejich množina narůstá..
Podrobné statistiky o těšení se asi
neexistují, protože v tomto případě nevíte, co si od očekávaného výsledku
slibovat. Zda lepší náladu ve škole, lepší pověst školy jako takové, lepší
vztah ke vzdělávání, lepší psychickou vyrovnanost dětí a kantorů….?
Jediné, co z toho
vyplývá, že by zjevně šlo o posun k lepšímu. A stačilo by k tomu tak
málo. Aby se (skoro) všichni účastníci vzdělávacího procesu do školy těšili. A
zároveň, aby jim nikdo jejich potencionální těšení se neznechucoval. Aby se za
to nestyděli, že se těší do školy, protože v rámci stávajícího small talk
to tak většinou je.
Žádné komentáře:
Okomentovat