Taková letní dystopie

 Dystopie je dost populární žánr, ale já ho neumím. Ani psát, ani  moc číst, byť Listopád se mi líbil. 

A vlastně i Orwell, jenže jeho 1984 vnímám vlastně: 1) jako klasiku, takže zapomínám, že jde o dystopii, 2) jako realitu, do které jsme se propadli minimálně až po krk, neřku-li po uši, takže vlastně o současnost. 

Ale o tom psát nechci ( už se do toho zamotávám). 

Prostě : dystopii moc neumím, přesto mě při sledování událostí, které šumí letním éterem, nějaké dystopické prvky napadají. 

Kupříkladu varianta ohledně snižování tepla v domácnostech: 

(kratičká povídka)

"Mráz na teploměrech atakuje přibližně číslovku mínus pět, hlouběji v době globálního oteplování snad neklesne. 

"Přežít pár týdnů," modlí se většina lidí, zejména ti, co vytápí plynem. Ale ani elektřina či uhlí nenabízejí moc optimismu, takže se modlí skoro všichni, byť se navenek tváří jako ateisté. 

Bojí se navíc modlit za delší dobu, představa, že mrznou mnoho dlouhých měsíců, je dost skličující.

"Nemysli na zimu, bude ti teplo," říkávala babička, která přežila dvě války a komunismus, byla tedy dostatečně odolná. 

Zabalena v huňatém svetru v obývacím pokoji drkotám zuby. Zápasím s touhou otočit kolečko plynového kotle nebo elektrického přímotopu. 

"Jsou hranice, ze kterými se už zmrzne, ne," debatuji v duchu se svou zemřelou babičkou a dumám, kdy se s ní potkám, protože toto nelze přežít.

Protože ke zmrznutí se nezadržitelně blížím 

Podívala jsem se po očku na hlídku u okna. Stojí pozorně a sleduje ulici. Snad si tedy můžeme trochu přitopit. 

Uf, už je tu trochu tepleji, mohu v obýváku konečně odložit jednu z mnoha vrstev. 

Kouknu na teploměr, k povoleným osmi stupňům celsia nám schází celé čtyři. 12 stupňů v obýváku je dneska  takřka sauna. 

Přilepila jsem se ke kamnům a nemohu se od nich odtrhnout. Pracovat rozhodně dnes nehodlám. Navíc za hodinu vypnou proud. O hygieně ani neuvažuji, dnes je lichý den a to neteče teplá voda už od rána.

  Před ústy se mi vytvářejí obláčky páry, ale při pohledu na teploměr se mi hrůzou podlamují kolena. Vládních hodnot rozhodně nedosahujeme, o čtyři stupně přetápíme...

Zcela jistě by to bylo považováno za rebelii a protistátní činnost, která by asi neskončila jen pokutou. 

U této myšlenky jsem se zastavila. Co by vlastně následovalo?

Už jsem o tom slyšela, takové disidenty umisťují do vazební věznice, kde se netopí ani nesvítí vůbec, je to jeden z vrcholných způsobů šetření. Srovnatelný s tábory, kam se posílají opakovaní hříšníci, kteří prostě drkotají zuby i při luxusních deseti stupních nad nulou, a zatvrzele chtějí doma svítit a sem tam se osprchovat teplou vodou. 

Vrcholnou fází pak je ekologická likvidace vzdorného jedince.

"Bacha, jdou, jsou tady..." ozvalo se do okna a rázem mi bylo horko. Teplotní hlídka na ulici. Rychle další svetr na sebe a otevřít okno. Musí při příchodu naměřit povolenou teplotu.

Zvonek. Bušení na dveře, když neotvíráme dost rychle. 

Na prahu pětičlenná komise s nejmodernějšími teploměry. Okamžitě se rozeběhli po celém bytě. 

Snad neobjeví koutek, kde by teplota  trochu kolísala...

Objevili. 

Manžel už odchází s pouty na rukou. My ostatní budeme následovat. Čeká nás převýchova, neumíme dostatečně šetřit a pořád plýtváme vzácným plynem.....

"Zmrzneme," vydechl muž představu naší převýchovy. 

Jeho vize je nejspíš pravdivá. Teplotní šťára u nás už byla podruhé a vždycky naměřili o stupeň víc. Osobně se obávám, zda nás rovnou nečeká úsporná ekologická likvidace....

   

  Takový amatérský pokus o dystopii. Doufám, že o dystopii, byť při poslechu současných prohlášení o tom, co bude, jak se to bude řešit a co nás čeká, to vlastně ani dystopie být nemusí....

 Pokračování někdy příště:-)