Jak je důležité mít Filipa

 ....respektive jak je důležité znát dějiny. Čas od času tady veřejně lkám nad tím, jak dějiny nikoho moc nezajímají, školní dějepis je jen kritizován, protože vždycky někoho něco v pozdním věku zaujme, nic o tom neví a pak viní školu, že ho to nenaučila. 

Kontext a hloubka znalostí se moc nenosí, vrchol historického poznání je většinou četba románů páně Vondruškova. 

A pak se najednou dějiny stanou nástrojem v rukou šíleného diktátora. A lidé mu na to skáčou, protože sami nic neví a věří tomu, co se jim předkládá. Chtějí tomu věřit, protože mají ty mocenské choutky. A on si pak svou pofidérní prezentací historie rádoby ospravedlňuje expanzi. 

To uměl i Hitler. On vytvořil protektorát na ochranu zde žijících Němců, kteří se zda necítili bezpečně, tak potřebují ochranu. A podle něho, už svatý Václav přeci chtěl do německé říše, platil dokonce daň, aby tomu tak bylo. Tak je jen logické, že Čechy zařadí zpět do říše. 

A stejně tak i dnes. Však již Kyjevská Rus byla Rusko, tak tam musí být i dnes....

Mohli bychom podle stejného principu požadovat část Rakouska, přístup k Jadranu, jak ho měl Přemysl Otakar II., či k Baltu, jak tomu bylo za časů Václavových.

 A podobně nesmyslných příměrů lze najít i víc, ale jsme v jednadvacátém století. Domnívala bych se, že tyto archaické argumenty smetl čas. A ejhle, nesmetl. Kyjevská Rus a Sovětské Rusko opět na scéně. 

A k tomu hrozba jaderných zbraní. 

Celé své dětství jsem prožila ve stínu jaderných hlavic, trénovali jsme ( tedy nesmyslně, ale trénovali) oblečení se do igelitových pytlíků s gumičkami od zavařovaček a zalehnutí s nohama směrem k výbuchu. Poté jsme se smetáčkem z kuchyně ometali od imaginárního jaderného prachu, zase určeným směrem. Ač to zní možná humorně, byl to stres. Teď už pozapomenutý, který se ale nečekaně vrátil v plné síle. 

Racionální hlasy tvrdí, že jaderné zbraně, ač byly vyzvány k plné pohotovosti, nikdo nespustí. Ale to se nakonec tvrdilo i o spuštění útoku na Ukrajinu. Putin není přeci blázen, neudělá to. 

A ejhle, udělal. 

Takže se zase, jako kdysi, obávám dalšího vývoje. Tehdy jsem měla fiktivní pomoc v podobě plynové masky s chobotem, která nám měla namluvit, že s ní jsme v bezpečí. Dnes máme místo masky víru, že to neudělá. 

Obé je stejně imaginární. A stejně účinné!!

Tak snad jedině se modlit...