Neloajální kolega

    Soudě podle dialogu ve veřejném prostoru je dneska rozhádaný kde kdo. Všichni to tak mají, ale zároveň se tím mnozí cítí zaskočeni. Každý totiž automaticky ctí tu svou pravdu a je překvapen, že jiní mají zase tu svou. Skutečnost je ale možná mnohem horší, než se na první pohled zdá. Patrně totiž vymizela jedna kdysi důležitá vlastnost, a tou je loajalita.

Poměrně často se totiž setkávám i s útokem proti vlastní instituci, proti svému zaměstnavateli. Myslím tím s veřejným útokem, který se dá směle nazvat buď drbem, nebo i pomluvou. Nebo přinejmenším šířením zkreslených informací.

Někde mají podobné záležitosti ošetřené smlouvou a poté postižitelné.

Ve škole tomu tak většinou nebývá. Ve smlouvě s pedagogem se většinou nevyskytují tyto prvky:

Nebudu pomlouvat svou školu! Nebudu drbat s rodiči! Nebudu do svých sporů zatahovat studenty! Nebudu drbat se studenty….

A tak by se dalo pokračovat donekonečna.

Že by se tedy loajálnost učitelů považovala za samozřejmou?

O tom dost pochybuji.

    Už odpradávna se ve sborovně proti sobě jednotlivci vymezovali. Jako by ve snaze být co nejoblíbeněji kantor? Nebo naopak, ten nejpřísnější?

Nevím, ale hlášky typu:

 „ U mě tedy nezlobí, mě vždycky poslechne, u mě všechno chápe….“

…..jsem vždycky považovala za kolegiální selhání. Ale pokud je v rámci sborovny, je to pracovní záležitost a patří to tam. Horší je, když tato moudra začne někdo tahat ven. Nejčastěji samozřejmě mezi rodiče. Vede s nimi paralelní komunikaci.

  Stejně tak to diskutuje s dětmi, nejčastěji na nějakých sociálních sítích, kde se stylizuje do falešné pozice jejich kamaráda. Přes whatsaapovou aplikaci jim sděluje novinky a moudra z učitelského sboru. Typu, o čem se právě povídá… Zkráceně, drbe s nimi.

Chodí s rodiči na pivo či na kafe, tahá z nich moudra o ostatních a na oplátku dává k dobru zase ta svoje, ze sborovny.

Je zjevné, že pojem profesionalita je takovému jedinci na hony vzdálen. Ba co víc, on se cítí být „profesionál“, protože přeci dobře vychází s dětmi i rodiči. Zvlášť, když není pochyb, že jeho předmět je vyučován dobře, všichni mají hezké známky a baví je to.

   Mít někoho takového ve sboru vůbec není snadné. A pracovně se s ním rozejít je snad ještě těžší, nikdo najednou nechápe, proč ho ve své škole nechcete mít. Často to nechápe ani onen dotyčný, vždyť on je přeci tak komunikativní, brání se. Pak se začne bránit s pomocí rodičů

a dětí, které zatáhne do svého osobního pracovně právního sporu.

  Patrně by tedy měl být paragraf o loajalitě součástí pracovní smlouvy i ve školách.

Měla jsem pocit, že jde o samozřejmou věc. Ale není. A když pak natrefíte na kolegu, který se takto chová, je těžké to řešit.

A že jde o anomálii? Omyl.

 Ve skutečnosti se s podobným jevem setkáváme častěji, než bychom si přáli. Někteří učitelé si prostě myslí, že mohou být kamarádi se všemi. S dětmi, s jejich rodiči, se všemi jejich příbuznými. Jsou tací, co to vydávají za svou ctnost, jak se všemi vycházejí.

Možná by mělo patřit k všeobecnému vzdělávání pořekadlo našich babiček, že co se doma uvaří, to se tam také sní.

Jenže pořekadla už dávno nejsou in, takže je nikdo nezná a nikdo v nich žádnou moudrost nehledá. A pak si užíváte peklo ve sborovně, když všechno, co se tam plácne, ba i překrouceně, někdo dává k dobru na whatsapp do své skupiny s rodiči a se studenty a zaníceně tam o tom diskutují.

Třeba  by tento text mohl sloužit i jako varování.

Pro koho? Pro ředitele, když přemýšlejí o tom, koho přijímají.

Pro učitele, že takoví kolegové opravdu existují.

Pro rodiče, že toto není standardní komunikace se školou.

A také pro každého, kdo se do podobného řetězce zapojí.

  Pokud se s takovou komunikací setkáte nebo setkáváte, asi není vždycky snadné na první dobrou rozpoznat, že něco je hodně špatně. Ale na druhou dobrou už by to mělo být jasné všem. Tedy asi všem vyjma hlavního protagonisty, protože ten to asi nikdy nepřizná. Nebo nepochopí. 

   Jediná skutečně poctivá reakce na takovou situaci totiž je vědomí, že tudy cesta nevede a že existuje i slovo loajálnost. A pokud nejsem loajální, měla bych jít z principu o dům dál, nelze přece pracovat ve škole, kde všechny nesnáším a pomlouvám?