Božský Čech, což je italská přezdívka slavného českého hudebního skladatele Josefa Myslivečka, se narodil před 285 lety, v roce 1737, 9. března.
Přišel na svět v Praze,
v mlynářské rodině. Otec provozoval živnost v Šárce, v Sovových
mlýnech či na dnešní Novotného lávce, kde stával Kutilův mlýn. V Sovových mlýnech se manželům
Myslivečkovým narodila dvojčata, Jáchym a Josef. Později k jednovaječným
bratrům přibyla sestra Marie Anna. Rodina byla dobře zaopatřena, mohla se dětem
dost věnovat.
Oba starší bratři dlouho kráčeli životem společně, vychodili
dominikánskou školu u svatého Jiljí, poté gymnázium u jezuitů v Klementinu
a společně nedokončili filozofii na univerzitě. Život je nakonec donutil
věnovat se otcově živnosti, proto se vyučili mlynáři. Jejich sestra mezitím
vstoupila do řádu
a stala se řeholnicí.
Bratři Myslivečkové
se pomyslně rozešli až v hudbě.
Josef muzikou žil, stala je jeho vášní. Hrál na housle, komponoval a působil
jako varhaník. Aby načerpal inspiraci,
vydal se na zkušenou přes Vídeň do Benátek.
Pokračoval zde ve svých hudebních aktivitách, hrál na housle
a varhany, studoval hudbu. Jenže život v Itálii nebyl levný, došly mu
peníze z domova a on se dokonce zadlužil.
Ale pak se
proslavil jako skladatel. V Parmě uvedli jeho kantátu Zmatek na Parnasu,
s velkým ohlasem. Začalo se mu dařit. Italové si ho onálepkovali jako Il
Boemo.
Mohl odjet do Prahy,
splatit dluhy a předat živnost bratrovi. Byla zde v divadle V Kotcích
uvedena i některá jeho díla.
Vrátil se do Itálie, kde se i nadále vezl na úspěšné vlně.
V Bologni se setkal s Mozartem a jeho otcem, který ho obdivoval. A
s mladým Amadeem se spřátelili, doživotně.
Spolu se slávou přišly i peníze a ženy. Mysliveček si koupil
palác v Římě, zamiloval se, žil naplno.
Užíval si hudební
slávy a radostí života. Bouřlivý život mu posléze zkazila pohlavní choroba. Údajně
tedy. Kostižer, který mu postupně likvidoval celý obličej, někteří spíš přičítají
špatně léčené zlomenině nosu po silničním neštěstí, kdy se s ním převrátil
kočár. Strávil rok v nemocnici a
opustil ji se stříbrnou páskou přes totálně znetvořený obličej. Dost citelně to
poznamenalo poslední roky jeho života. Když
ho v mnichovské nemocnici navštívil jeho dávný přítel, Leopold Mozart, byl
z jeho stavu upřímně zděšen. Měl ale geniálnímu muzikantovi za zlé, že si
nemoc přivodil svým bujarým životem. A vyslovil přání, aby se takový člověk už
nikdy nesetkal s jeho synem, který ale toto přání svého otce nerespektoval
a svého dávného přítele stále podporoval.
Myslivečkovi se teď už
tolik nevedlo, přesto skládal takřka do konce svého nedlouhého života. Umřel
v Římě v roce 1781 v necelých čtyřiceti třech letech. Nekrolog
v Praze sepsal František Martin Pelcl za pomoci Josefova dvojčete Jáchyma.
A my si letos připomínáme 285 let od jeho narození. Božských Čechů zase tolik
nemáme, proto je to výročí nejen hudební.
Žádné komentáře:
Okomentovat