Inter Arma Silent Musae

 Když mluví zbraně, mlčí múzy, říkal kdysi Cicero, což je jednak moudrý postřeh, jednak to platí v podstatě dodnes. Ve válce se určitě netančí ani nemaluje, byť zrovna tyto aktivity - nebo produkty- lidem to šílené válečné období minimálně usnadňují. Ale určitě to není inspirativní doba, zejména pro ty, co jsou přímo v centru dění. 

Než umění, které je takové nadnárodní, pomáhá a soucítí, mě napadá - zase- sport a olympiáda. Ta starověká mívala pravidlo, že kvůli ní se přerušují války, když se soutěží, tak se neválčí. 

Evropa je ve válce a v Číně běží olympiáda. 

Tentokrát je to paraolympiáda, běžné soutěže údajně nechali soudruzi, kteří se na tom předem dohodli s dalším soudruhem, proběhnout, a pak ta válka vypukla. 

Na paraolympiádu už ohled nebrali. Ta tedy v Číně nějak probíhá, nebo proběhla, zatímco část Evropy se změnila v bojiště a další v přeplněné útočiště. 

Je to skoro až bolestná symbolika, na jedné straně světa mezi sebou sportovně zápolí tělesně postižení lidé, a o kousek dál další (nejen) tělesně postižené produkuje válka. 

Pořád nechápu, že jsem fakt v jednadvacátém století. 

A když už o sportu, pak ještě o sportovcích. Traduje se, že do sportu politika nepatří. Proto také mnohé soutěže dosud klidně probíhaly v nedemokratických až totalitních státech, šlo přeci o sport, ne o názory... 

No, šlo o peníze a všichni nad tím zavírali oči a mávali rukou. Je to přeci sport. 

   Ale teď do sportu politika vpadla plnou vahou. Někde se nesoutěží, jinde jsou zakázáni Rusové, někde naopak, sportovci vystupují s oním pověstným Z na hrudi ( a nic se - tedy viditelně- moc neděje, maximálně tak údiv či zakroucení hlavou), jinde Rusové mohou pod mezinárodní vlajkou, někde to moc neřeší- četla jsem, že plavci - tedy ta jejich federace-  to zatím nechávají plavat, některé ruské sportovní hvězdy si stojí za svým prezidentem, navzdory tomu, že léta požívají standardu a výhod zlého kapitalistického světa, některé další hvězdy nemají na letadlo, tak na zápas jedou autobusem- to se děje v ruské Chelsea v Londýně, prý, a tak bych mohla pokračovat...

 Prostě sport a politika jsou najednou tak úzce propojeny, že by tomu člověk skoro nevěřil. Jako laik a nepoučený fanoušek to vnímám rozporuplně. Buď tam politika patří a pak se podle toho chováme vždy, nebo ne a pak to necháme i teď být. Vždyť jeden žádný sportovec, byť je to hvězda největší, patrně tu válku nechtěl, a stejně tak ji asi nezastaví. Sám. 

 A  pak, pokud sportovce trestáme za to, že kámoší s kremelským šéfem, což tedy nechápu, ale je to tak, pak proč se stejně nechováme i k jiným?   Na českém hradě by kupříkladu jistě bylo dost adeptů, co si s ním vášnivě a přátelsky potřásali rukou, měli ho na krytu telefonu či o něm mluvili jako o cenném příteli..

A teď nic.? 

Najednou to celé překryjí ukrajinskou vlajkou a pofidérním vyznamenáním pro někoho, koho ještě před pár týdny na hradě jistě nevítali. 

  Takže to vlastně ti sportovci mají najednou výrazně těžší než někteří politici? Že by proto, že podle nich politika do sportu nepatří? Nebo že každému jiným metrem? Nebo je v tom nějaká imunita? Či homo politikus je jiný živočišný druh? 

Nevím, jen je to všechno divné, smutné, depresivní. A inter arma silent musae je pravda, ale nyní mlčí snad úplně všechno, včetně zdravého rozumu.