Březen krom tradičního příslibu jara a MDŽ nabízí i několik klasických připomenutí temných dat českých dějin. Logicky se nabízí vznik Slovenského státu a protektorátu Čechy a Morava. Ten pochmurný den roku 1939 také byla středa a začínalo drsné šestileté období německé okupace. Chci ale letos připomenout výročí jiné, a totiž vystěhování Neveklovska. A to nejen jako PR svého románu Odnikud nikam, ale jako kulaté výročí vydání první vyhlášky, která v roce 1942 nařizovala obyvatelům kraje mezi Vltavou a Sázavou opustit do září své domovy.
Vystěhování.
Eliška Horelová o tom píše ve svém příběhu Kluci ze zabraného,
V zabraném prostoru tehdy vzniklo vojenské cvičiště jednotek SS. Lidé byli vyhnáni ze svých domovů, jejich domy byly zabrány nebo zničeny.
Proběhlo vysídlení uprostřed Čech. Proudy vystěhovalců mířily do neznáma. Podobně jako po Mnichovu z pohraničí.
Podobně jako dnes u Ukrajiny.
Některé historické okamžiky se až bolestně podobají. Neopakují, jsou jiné, ve svých dějinných dimenzích. Ale účastníky bolí stejně. Jako kdysi kluky ze zabraného je to i dnes pro uprchlíky cesta Odnikud nikam.
Jako temné březnové datum dnes tedy připomínám událost, která započala vystěhování Neveklovska a Sedlčanska. V učebnicích dějepisu o ní mnoho nenajdete, je to regionální záležitost. A tak zbývá literatura. Podobně jako třeba Těšínsko má svůj Šikmý kostel, tak Neveklovsko Kluci ze zabraného.
Nebo Odnikud nikam.
Žádné komentáře:
Okomentovat