Ještě jednou

 Zamyšlení nad tím, zda dát děti do školy, uveřejňuji ještě jednou. Jednak mě dost trápí, jednak je trochu upravené v podobě pro web velka-prestavka.cz.

Už ho lze najít i na FB

Chceme opravdu poslat děti do školy?

   Mnozí z nás nyní zažíváme ambivalentní pocity. Děti (některé) mohou konečně do školy. Hurá!

Ale za jakých podmínek…!

Ach jo!

   Logicky se naskýtá zcela stěžejní otázka, zda je tam tedy chceme opravdu poslat?

Za této situace, kdy po škole volá takřka celá uvažující veřejnost, ale zároveň za děsivých podmínek, které nastavila vláda po roce, kdy byly školy nelítostně zavřené.

Bylo tedy dost času na přípravu bezpečného návratu dětí do lavic. Čas prošuměl naprosto nevyužit.

  Po velkém tlaku veřejnosti se nyní vrchnost uvolila, že část dětí do škol pustí. A zároveň tak udá nevyhovující špatné testy, nakoupené vládou. Testy, které nikdo nechce, jsou nevyhovující, neprůkazné, k ničemu.

   Já osobně patřím k velkým kritikům zavřených škol. Vnímám to jako zločin na dětech, že je na tak dlouho vláda zavřela. Sebrala jim kus života, aniž by o nich přemýšlela. Aniž by to mělo nějaký efekt.

Zvolila plošné uzavření škol jako nejjednodušší variantu.

Za rok nevytvořili žádný plán, logický systém, ba ani návrh, o kterém by se efektivně diskutovalo.

Prostě zákaz je nejjednodušší cesta a tím to pro ně skončilo.

Navíc školy i rodiče vláda uvrhla do velké schizofrenie, tím, jak se nekompetentní rozhodnutí měnila ze dne na den. A na všechny jejich zmatené výnosy musely rodiny i školy promptně reagovat. Nejlépe ze dne na den.

Stejné to bylo i se současným nástupem do školy. Mnohastránkové svazky příkazů, co musí, dostali ředitelé do datových schránek nejdříve ve středu odpoledne. A v pondělí to mělo vypuknout!?

   Výuku dětí nechal stát z velké části na rodičích. To mu nevadilo.

Jím adorovaná distanční výuka je pro děti školou povinné dost k ničemu. Vede k izolaci, ke ztrátě motivace, k lenosti (to platí i pro dospěléJ), dětem zmizí sociální kontakty, pracovní návyky, zážitky, vzájemná inspirace.

A vědomosti nechť si opakují doma s rodiči. Na to jsou rodiče státu dobří.

Na to, aby si každý rodič otestoval svoje dítě, když už to tedy musí být, na to jim najednou stát nevěří. To mu vadí.

Takže kdybych nyní měla jasně a stručně odpovědět, zda bych své malé dítě poslala do školy za těchto podmínek, tak zcela jasně ne.

Jako kantor se odmítám podílet na vnuceném kolektivním testování nekvalitními a špatně zakoupenými testy.

Děti má testovat kvalifikovaný zdravotnický personál.

Případně rodič, v klidu a bezpečí domova.

Nikdo jiný.

A pokud je už dítě otestované, pak má trávit čas ve škole bez roušky.

Nic z toho stávající situace nenabízí. Tak co s tím?

  Jenže realita je, jak známo, úplně jiná. Společnost už není jen rozdělená, ta je dokonale rozštěpená.

Někteří rodiče odmítají všechno, jiní jen testování. Další testování podporují, jiným je to fuk. Někdo potřebuje do práce, jiný zase vidí, že dítě potřebuje kolektiv. Domluva zjevně neexistuje.

Mnozí se zlobí na školy. Ředitelé škol ale jsou v patové situaci. Pandemický zákon jim moc prostoru k manévrování nedává.

  Zlobit se musíme na vládu a na ministerstvo, protože ředitel sám se nemůže (bohužel) rozhodnout, že to bude dělat jinak. Jistě, může projevit občanskou odvahu, pak ho ale další část rodičů, těch, co to chtějí podle vlády, utluče čepicemi.

Může projevit snahu, aby jeho studenti byli alespoň testováni doma, kvalitními testy, a pak se nedusili v rouškách, může o věci přemýšlet a ne jen trpně přijímat nesmysly, které z vlády chodí, ale žádnou oporu v zákoně nemá.

Nemá ji ani ve sboru.

Učitelé jsou zjevně rozštěpeni stejně, jako veřejnost. Někdo to odmítá, jiný se bojí. Viděla jsem i aktivní učitelky, co si samy vyráběly zkumavky, které měly být v zásilce a nebyly!?

A lákají děti, aby se na testování těšily.

Pak si lze těžko něco hromadně odmítnout?!

   Zde opět leží hlavní tíha na rodičích. Pokud oni nedají svoje dítě do školy, protože nesouhlasí s vnucenými nekvalitními čínskými testy, nesouhlasí s tím, aby dítě bylo testováno kolektivně, nevystaví ho hrozbě případné ostrakizace v případě pozitivního testu, pak se bude něco dít.

 Pokud ne, pak to ty děti ve finále odnesou ještě víc. Jako by nestačilo, jak to odnesly dosud.

    Zajímavé je, že nikdo v souvislosti s testy nezmiňuje donedávna glorifikované GDPR. V době před pandemií se z něho udělalo zlaté tele. Děti nesměly mít ve třídě na nástěnce ani datum narozenin, které se vždycky ve třídě společně připomínaly. Tehdy to GDPR zakazovalo, aby se chránilo soukromí dětí.

Dnes se, za potlesku davů, děti naženou do školy, samy se otestují za dohledu kantorů, a poté, opět přede všemi, označíme pozitivní dítě. To bude vyčleněné z kolektivu a odeslané na PCR test. Případně – kvůli němu- půjdou na test všichni (čtvrteční testování).

Veřejně označíme jeho zdravotní stav. A aktivisté GDPR najednou mlčí. To jako nevadí?

 A tak bych mohla pokračovat. Třeba tím, že v továrnách se dospělí lidé testují 1x týdně, děti musí být podrobeny testu 2x týdně.

 Aktivně k tomu stresu napomáhají i média, v televizi pořád vidím dítě se špejlí v nose. Ještě nikdo mi neukázal poslance nebo zaměstnance automobilky, jak se před kamerou šťourá špejlí v nose. A pak, jako pozitivní, odchází z práce domů. Děti jsou v televizních záběrech věčně.

Copak jsme se opravdu rozhodli tu nejmladší generaci zničit?

   A aby toho nebylo málo, nový ministr zdravotnictví  jim odsouhlasí i rektální testy!!!

Je jedno, že nakonec neprošly (zatím). Ale mluví se o nich.

Napadlo někoho, co to dělá s dětskou duší, která to, světe div se, slyší a vnímá?

   A když už to děti nějak akceptují, tak jim to celé ještě doladíme rotační výukou.

Já osobně rotační výuku vnímám jako větší zločin než distanční vyučování. Pan ministr na ni ovšem trvá. Prý je skvělá!

  Přemýšlím, zda někoho napadlo, co to udělá s biorytmy těch dětí? S adaptabilností.

Než si zvyknou, že musí do školy, ráno vstát, odejít z domu, otestovat se a přivyknout na školní rytmus, je konec týdne a zase se nikam nejde. A týden je všechno jinak, možná jsou

i v karanténě, a za týden, za dva, zase jinak?

Zde se argumentuje tím, že děti potřebují kolektiv.

To je jako by někdo na ministerstvu objevil Ameriku…?

Ano, potřebují.

Tak je pusťte sportovat, do přírody.

Nebo do školy bez podmínek.

A nedělejte z nich pokusné králíky jen proto, že jsou ještě malí. Nebo nemají volební právo a nelze je koupit za koblihu nebo úřední maturitu.

Nebo spíš proto, že jsme sami neschopni je ubránit před zvůlí moci?