Každý rok si ho připomínáme. Většinou jdeme ven uklízet, mluvíme o tom, co každý sám může udělat. Necháváme doma auta, nepoužíváme plasty. Alespoň malý příspěvek k boji za lepší čistotu planety, za ekologii.
Online doba nám to neumožňuje. I tak se ale o něco pokoušíme. Vypínáme počítače a jdeme ven, uklízet. Ne kolektivně, to bohužel nemůžeme. Individuálně.
Online si pak prohlídneme fotky z našich akcí, povídáme si o problémech. Třeba i o tom, kolik se po zemi válí roušek a respirátorů. To je úplně nový odpad, ale v takovém množství, že nás totálně zavaluje.
A navíc škodí zvířatům, ptáci se chytají do roušek, dusí se tím.
Roušky dusí planetu.
A navíc je mnozí odhazují na zem, ztrácejí, prostě rouška či respirátor kam se podíváš. A jako bonus ještě všude igeliťáky, rukavice, plastové kelímky, prostě ekobordel.
Před pandemií se o tomto plastovém teroru mluvilo. Pak přišla panika a o plastech se nejen přestalo mluvit, ale začaly se preferovat. Všechno na jedno použití. Obalové materiály při online nákupech, domácí testování, vše v tunách obalů, často plastových.
Kafe u okýnka v plastu, pivo v plastu s sebou domů...
Když mi onehdá ve vlaku donesli kafe v porcelánovém hrnečku, cítila jsem se jak v jiném světě. Jakýsi závan kultury stolování. Káva na veřejnosti v šálku. Ne v plastovém kelímku!!!!
A tak by se dalo pokračovat do nekonečna. Pandemie nás vydeptala nejen zdravotně, ekonomicky, sociálně, ale i ekologicky....
A to se nám jednou zatraceně vymstí...
A jeden Den země to nespasí.
I tak ale je dobře, že je. Někdy i kapka pomůže....
Žádné komentáře:
Okomentovat