Změny

 Minulý týden ve Stromovce na běžkách, v mrazivém odpoledni. Tento týden takřka po kolena v bahně, skoro v krátkých rukávech, ve slunečném odpoledni.

Po obě dvě odpoledne tedy narváno, to zase ano. Určitě nelze konstatovat, že by zde panovalo nějaké liduprázdno. |

Ale ono, po mediálně protočené otázce: 

" To mám být pořád doma?" se ani nelze divit. Komu by se chtělo být doma, když někdo si jde na fotbal, jiný na dovolenou, nebo na nákupy do Dubaje, tak proč se neproskočit ve Stromovce?

Asi už  mi z celé té nekonečné karantény hrabe, že hledám paralely takřka všude. Třeba ty šílené zvraty počasí mi trochu evokují změny v mentalitě národa. Taky je to tak strašně rychlé a nese to s sebou děsivou jistotu nestability. 

Když byla první republika symbolem demokracie, během pár týdnů se z  ní stala druhá republika, plná extrémismu, totality, donášení, hnusu... Pak to celé spláchla válka do ještě většího hnusu!

Když bylo Pražské jaro ukončeno ruskou invazí, všichni se stavěli proti všemu ruskému. Ani ne za dva roky zde davy lidí vítaly Brežněva na státní návštěvě. ...Pak to celé spláchla normalizace!

Když byla Sametová revoluce, kdy davy nadšeně vítaly změnu, je dobré se kouknout na první máj toho roku, kdy davy nadšeně mávaly mávátky vstříc Husákově letenské tribuně.... Pak to celé spláchly divoké devadesátky!

  Mentalita davu se tedy měnila rychlostí takřka závodní. Tedy jako to naše současné počasí. 

Osobně mám pocit, že nyní zažíváme něco podobného, co se tedy týká mentality davu. A docela se toho začínám obávat, nevypadá to totiž na obrat k lepšímu....