Monotematická

 Cítím se být kapku monotematická. A štve mě to. 

Pořád jen covid, tedy přesněji řečeno čínský virus. Respektive ten chaotický přistup k němu. 

Sama se tomu cíleně vyhýbám, zprávy dobrovolně nesleduji, nechci řešit neschopnost vlády, ale pořád se k tomu obloukem vracím. Většinou proto, že mám alespoň pocit, že něco dělám. Nechci být ta mlčící většina, která apaticky přijímá, jak se někde rozhoduje o jejím osudu. 

  Protože naše vláda si tam spokojeně vrní ve své neschopnosti, dohaduje se mezi sebou...ne o tom, jak pomoci lidem, ale jak je co nejvíce ujařmit, případně, jak na tom co nejvíce vydělat. 

  Opozice se veze, stažený ocas, není vidět ( bože, koho pak budeme na podzim volit?) a do toho hejtmani, jejichž gesto, podmíněné důvěrou! ke slovu premiéra nebo čím, jsem prostě dosud nepochopila. Stejně to dopadlo, jak se dalo čekat. Děti do školy nepůjdou! A navíc došlo na pandemický zákon, který už jednou byl odmítnutý. Dnes ho schvalují, navzdory tomu, že dělá z naší už tak pochroumané demokracie naprostou totalitu. 

Jen s úžasem sleduji, kam se to řítíme. 

No, a přitom jsem zoufale monotematická. Tak se pokusím to změnit. Nevím teď sice přesně jak, ale zkusím to. Kdysi jsem blog začínala s myšlenkou, že bude reklamou pro moje knihy. To nevím, jestli funguje, navíc vydávání už chvíli docela stagnuje. Ale vzhledem k tomu, že se něco málo nejasně rýsuje, zkusím se vrátit k tomuto bodu.

  A pak bych asi ráda něco kulturního. Kultura je spolu se školstvím prvním a trvalým oborem, který hned a definitivně zařízli. A nikdo se nesnaží to změnit, byť o školách se občas alespoň mluví. Ale jsou to prohlášení  typu, že řeči se mluví a voda teče, tedy skutek utek.   Kultura jako by zmizela ze světa vůbec. Divadlo zakázané. Zajímavé třeba v kontrastu s fotbalem, tam se smí do VIP lóže. Do lože Národního divadla ale ne. Opera takřka na úrovni trestného činu, zpívat se prostě nesmí...

A tak bych mohla pokračovat, protože třeba tanec, muzikál, prostě cokoliv...

Ministr kultury jakoby zmizel. 

No, ten školství není o moc lepší, je sice vidět, ale je to k ničemu.

 A tak jsem opět monotematicky zase u covidu. Uf, tak nevím, jak se z toho vyvleču. 

Napadá mě historické okénko...Únor k němu dost směřuje. Jako třeba výuka, jak se rodí totalita... No, uvidíme:-)