Dnešní den jasně a zřetelně evokuje dobu minulou. Kdysi se slavil tzv. Vítězný únor. Pak nastala doba, kdy byl tento den označován jako komunistický puč, poté převrat. Dnes se hovoří o změně politiky v rámci ústavy. A nebo se ten den nepřipomíná vůbec.
A to navíc 25. únor 1948 není jako temný den v našich dějinách jediný. 25. 2. 1950 soudruzi umlátili Josefa Toufara, kterého známe z vykonstruovaného příběhu tzv. číhošťského zázraku. Docela zajímavé je v tomto kontextu přečíst si knihu Jako bychom dnes zemřít měli. Výborná věc.
A další 25.2. se pojí s rokem 1969, kdy mladý student Jan Zajíc vstoupil do dějin jako druhá pochodeň po Janu Palachovi. A jak to už ti druzí mají, mluví se o něm mnohem méně, než o tom prvním. Ba i byly doby, kdy byl zapomenut skoro úplně. Dnes tento osud zapomenutých nesou ti další sebeupálení, Zajícův příběh už do širšího povědomí veřejnosti trochu pronikl. Kdyby se tehdy nerozhodl k tak fatálnímu činu, mohl by dnes ještě žít, je to dvaapadesát let a on byl tehdy sedmnáctiletý. Ale historie na kdyby nehraje, a tak tu máme několik 25. únorů, kdy se dějiny začaly točit jiným směrem.
A abychom nebyli jen ve století dvacátém, i třeba v roce 1634 nebyl 25. únor ledajakým dnem, byl zavražděn Albrecht z Valdštejna. Takže docela temné datum napříč staletími.
A tím, že se dnes očekává zasedání vlády, lze tak trochu předvídat, že ani dnešek nic radostného nepřinese.
Žádné komentáře:
Okomentovat