Zuby, pohroma huby, jak praví Cimrman, netrápí jen nás, ale i pejsky. Zejména v kombinaci se stářím, které je, jak známo, někdy velmi náročné. Tedy i Zak vyrazil k zubaři, respektive na operaci, která mu měla vrátit radost z jídla i ze života.
Spořádaně se usadil v autě.
Spát mě ale dlouho nenechají, proberu se a nyní rekonvalescence. Snad to bude dobré:-)
Na závěr musím konstatovat, že na veterinární klinice jsme se setkali s opravdu vřelým a milým přístupem. Jak k pacientovi, tak ke mně jako k doprovodu, prostě ve všem.
P.S. Řekla bych ( a už jsem si toho bohužel všimla vícekrát) že v lidské nemocnici se s takovým přístupem nesetkávám tak často. Kladu si otázku, čím to je? Že by veterinární lékaři měli víc zkoušek z empatie či psychologie? Nechce se mi věřit, že by to bylo jen tím, že tady zákrok natvrdo zaplatím hned, zatímco za mě platí pojišťovna...
Nebo že by?
Zachariáši ať jsi brzo fit a zuby ještě dlouho slouží:)
OdpovědětVymazatDěkuji. Snad to zvládne a ještě chvíli tady bude přinášet radost.:-)
VymazatDržím palce, ať je Zachariáš bay zase fit s může si jídlo užívat.
OdpovědětVymazatMám obavy, že forma úhrady bude hrát ve vztahu k pacientovi velkou, ne-li klíčovou roli.
Děkuji, už se docela zmátořil. Ovšem je-li to s tím přístupem opravdu jen o penězích, pak žijeme v hodně smutné době. Ale asi to tak opravdu je...
OdpovědětVymazat