Vývoj

   Vývoj nezastavíš. Tuto logickou myšlenku nechci vůbec zpochybňovat, spíš se krátce zamyslet nad tím, jak si to v určitých etapách vývoje sami vlastně ani neuvědomujeme. Často totiž máme pocit, že právě nyní jsme dospěli do vrcholného bodu, kdy vše minulé je zpochybněno a nyní bude všechno již jen takto.

   Pravda, zběsilý vývoj elektroniky tento úzus poněkud naboural, protože třeba v oblasti IT zastaráváme už po půl roce a chodíte-li si třeba s rok starým modelem telefonu, někteří lidé (například prodavači v O2J) na vás koukají jako na zarytého staromilce.

Přesto tento trend vnímání pokroku a nepokroku stále ještě mnohde přetrvává: v životním stylu, zdravé stravě či třeba ve způsobu vzdělávání.

Znám z vyprávění, jak kdysi přišlo do módy hliníkové nádobí.  Místo klasických jídelních souprav se v té době v kuchyni preferovalo nejmodernější nádobí z hliníku. A s ním přišlo přesvědčení, že ve vývojové fázi jsme nyní na vrcholu.

 Kdo by ovšem chtěl vařit v hliníku dneska, je považován za sebevraha a absolutního nýmanda. Už dávno máme jiné trendy.

Často jim také podlehnu v domnění, že dělám pro sebe a své blízké opravdu to nejlepší, protože to je přeci špička ve výzkumu a vývoji. Kupříkladu jsme se kdysi nacpávali špenátem v domnění, že pro svoje zdraví a přísun železa nemůžeme udělat více. Ne snad, že by dnes bylo dokázáno, že špenát nějak škodí, ale s tím železem to zase žádná sláva není.

V oblasti stravování se podle mýtů z našeho dětství lze tak maximálně bavit, rozhodně ne zdravě stravovat. Třeba mléko je dnes takřka na indexu, moc se nemluví ani o sóje, kdysi top hrdince v nových potravinách.  Kuřecí maso kupované je dneska také spíš pro hazardéry, protože ta hormonální smršť v průmyslově pěstovaných kuřatech je vhodná pro cokoli jen ne pro zdravé stravování. Jenže chovejte si ve městě v paneláku vlastní, ekologicky nezávadná kuřataJ .

I vzdělávání má svá vývojová specifika. Zatímco kdysi dávno byli klasičtí dyslektičtí žáci vnímání jako problémoví čmaropisci, kteří se navíc neučí a nikdo se s nimi nepáral, dnes je takřka kde kdo označován za ADHD a pářou se s nimi naprosto všichni.

    Třeba dnes tolik pranýřované kouření bylo v určité vývojové etapě považováno nejen za módní, ba

 i za zdravé a léčily se s jeho pomocí i některé choroby (viz třeba koktání ve filmu Králova řeč:-))

Jistě existuje mnoho dalších medicínských top, které dnes už považujeme za přežitek a rozhodně bychom se jejich pomocí nechtěli léčit, zatímco ve své době šlo o vrchol poznání. 

Hezkým příkladem může sloužit zubní technika. Ne snad, že bych v dětství chodila ke kováři, ale tu bolest a panický strach z vyspělé socialistické vrtačky si pamatuji dodnes. Pravda, podvědomě tam nějaká ta obava zůstala a slyšet vrtačku v okamžiku, kdy čekám v čekárně, mi dodnes moc dobře nedělá. Ale ve skutečnosti je dnes návštěva u zubaře tak trochu jako relaxační hodinka na kosmetice. Jsem tedy ve výše popsaných souvislostech strašně zvědavá, jak to bude vypadat za dalších deset či dvacet letJ.

Zajímavé by bylo porovnat špičky i v jiných oborech, kam běžně nenahlížíme. Nebo naopak tam, kde si stále myslíme, že top již bylo dosaženo a to, co provozujeme dnes, je spíš sešup dolů než cesta k dalšímu vrcholu. Třeba v oblasti kultury a umění, minimálně té široce dostupné, to tak vnímám. Některé špičky jsou prostě (stále) nepřekonané a troufám si tvrdit, že nové top hned tak nenastane. Takže vývoj nezastavíš, jen v některých oblastech to jde poněkud ztuha či opačným směrem.

Naskýtá se logicky otázka, jak je to v mezilidských vztazích? Tak to je i v horkém létě dost tenký led…Možná někdy v dlouhých podzimních večer přijde podobné téma na přetřes, protože najít tady ten top je dost obtížné. Je to vlastně pořád ve vývoji (tedy to si alespoň myslím jáJ) ……