Napsat v dnešní
době něco objevného o Husovi snad ani nejde. V okamžicích, kdy si
připomínáme šest set let od jeho mučednické smrti, je dávný betlémský kazatel
takřka VIP našeho virtuálního světa. Bylo možné potkat se s ním na
televizní obrazovce, kde v třídílné sérii pomyslně vyzýval slavného Husa
od Otakara Vávry. Stal se námětem mnoha dokumentů, z nichž snad lze
upozornit na zajímavou tematiku jeho druhého života. Točí se o něm hudební
klipy, pořádají besedy, přednášky, ba i konference. Mladé generaci se jeho osobnost pokoušejí
vnutit komiksem či příběhem, ve kterém je z kazatele Jana vytvořena
mediální hvězda. Vychází plno knih s husovskou tematikou, tedy lze
s určitou nadsázkou říci, že“ letos
je Hus, kam se podíváš“. Nicméně, stále je to jen pro zájemce, nezájemci se ani přes takovouto mediální
masáž k Husovi stejně blíže nepropracují. A i u mládeže školou povinné,
přes všechny pokusy udělat z Husa rappera či hipp hoppera, jsme rádi,
udrží- li v paměti několik stěžejních bodů, přibližně v tomto pořadí:
Husinec, Betlémská kaple, univerzita, Kozí Hrádek, Krakovec, Kostnice. A ono
chronicky známé datum, obě čísla chronologicky jdoucí po sobě:
6. 7. 1415.
Tak co by mohlo
k Husovi ještě tak zaujmout či rozšířit obzory? Narozen v Husinci u
Prachatic, odkud jeho cesta vedla do Prahy na studia. Univerzita, která byla
tehdy nejen vzdělávací institucí, ale i silným politickým hráčem. Doba byla
mnohem složitější, než se na první pohled zdálo. Hus žil v čase
trojpapežství, krize společnosti ohledně mravů, autorit, pravidel, byla víc než
jen klasický nesoulad. Šlo o dobu, ve které to měl kazatel, zpochybňující
korupci, lži a podvody, mnohem těžší, než jindy. Když se to navíc spojí
s Husovou přímou povahou, zásadovostí a tendencí neustupovat, pak jeho
životní příběh nemohl skončit jinak. Bez ohledu na to, co historie připisuje
Zikmundovi, který je vnímán jako příčina všeho Husova utrpení. Nikoli Zikmund,
ale stav společnosti patnáctého století dovedl Husa na hranici. Výjimečnost
jeho příběhu tkví v tom, že i po staletích rozděluje společnost. Pro
vášnivé katolíky je to pořád kacíř, který si trest zasloužil. Pro kališníky je
to hrdina a vizionář. A co pro převážně ateistické Čechy? Co ti by si měli
z odkazu betlémského kazatele po šesti stech letech vzít? Myslím, že v první
řadě jeho odvahu pojmenovat společenské nešvary, schopnost stát si za svým
slovem, nesklonit hlavu. Tedy vlastnosti, cenné i po staletích. A i po
staletích stejně vzácné.
Žádné komentáře:
Okomentovat