V širokém i blízkém příbuzenstvu často bývají černé či
bílé ovce, případně vrány téhož zabarvení. Lze tam najít ztraceného syna i marnotratnou
manželku. Někde se nachází bohatá tetička, většinou ze západní ciziny, či
podivínský strýček. Existují i kategorie jak staropanenská teta či nezvěstný
otec. To všechno jistě každý v příbuzenstvu ve větší či menší míře může
vystopovat. Zcela zvláštní kategorií je příbuzná, která pracuje ve školství. Je
pak rázem jedno, zda jde o vazbu sourozeneckou, mateřskou či zda je to jen
vzdálená teta. Je to prostě učitelka. A každá rodinná sešlost, kde se sejde
seskupení větší než malé, se vždycky spolehlivě zazdí klasickým ostrakizováním.
„Víš, co tahle paní dělá?“
„To je učitelka,“
Při tomto sdělení zkamení všechny přítomné děti a většina
dospělých, co ještě není s daným stavem dokonale obeznámena, nevěřícně
otočí hlavou vaším směrem.
„Učitelka?!“
V očích se jim rázem usadí snadno dešifrovatelná
směsice pocitů. Co tady dělá, jak se mám chovat, mám mluvit spisovně…
Konverzace pak následuje skoro jako podle manuálu:
„Co ty děti, musí být strašné, co?“
„Co učíš? Češtinu? Tak ta mě vždycky pěkně otravovala“
„Vy máte prázdniny, vy se máte“……..(jako by dotyčný sám
neměl dovolenou).
Děti z příbuzenstva už poblíž dávno nejsou, protože
když je nevystrašila první věta o učitelce, další klasické poznámky, jako že:
„teď musíš poslouchat, či počkej, až tě vyzkouší“…spolehlivě odradí i ty
nejotrlejší dětské jedince.
Takže nejen povolání učitelka je diagnóza, jak mnozí v podobných
situacích rádi dávají k dobru, ale i mít učitelku v příbuzenstvu je
jako diagnóza neřku-li určité stigma. Jsou to všechny ty černé obce
a bílé vrány
dohromady.
A obzvlášť v létě je to pikantní. Taková učitelka na
návštěvě vlastně slouží jako spolehlivý paralyzér.
„Víš, co je tahle teta, Pepíčku,“ zaznívá z rodičovských
úst tónem, za jaký by se nemuseli stydět ani v americkém hororu.
Jelikož každá učitelka již přesně ví, co bude následovat,
jen odevzdaně mlčí.
„To je učitelka, Pepo. Tak koukej být hodný!“
No a Pepa? Ten většinou radši zmizí. Kdo by chtěl trávit v létě
čas s učitelkou. A rodiče mají konečně chvilku zaslouženého kliduJ, aby poklábosili s návštěvou.
Dialog pak stejně většinou začne: „Ty se máš, že máš ty
prázdniny….“
Pak by taková učitelka potřebovala jistě nějaký vlastní paralyzér
…Ale školní dril ji žádnou hrubost nedovolí, a tak jen rezignovaně pokývá hlavou.
„Ano, máme ty prázdniny….
Žádné komentáře:
Okomentovat