Amerika - náš vzor

   Jelikož se jako malá země patrně stále musíme s někým větším identifikovat, prožíváme etapy velkých bratrů či vzorů. Současným většinovým vzorem, ke kterému se už takřka povinně nábožně vzhlíží, je zámořská velmoc, která si zakládá na své multikulturnosti. 

Nu, pěkné to je. Multikulturní, to oni jsou. Až tak, že černoch nesmí být označen černochem, ale Afroameričanem, plešatý muž je vlasově indisponován a tlusťoch je prostě vícerozměrný.
   Ale chlubí se tím, jak tam všichni žijí pospolu, mají se rádi a žijí svůj americký sen.Všichni se na sebe pořád usmívají, keep smiling. Sem tam se sice cvičně vystřílejí, ale to prý patří k jejich způsobu života....

  Trochu se ovšem zapomíná, jak tento multikulturní zázrak vlastně vznikl. Podle mých vědomostí to bylo nějak tak, že tehdejší cestovatelé, dobrodruzi čili kolonizátoři (dnešními slovy imigranti či přistěhovalci) doputovali do své nové země, která jim měla být hostitelskou a kde vlastně hledali pomoc a útočiště. 
   A tam to původní obyvatelstvo okradli, vyvraždili, případně nastrkali do rezervací. Poté si tam začali budovat společnost novou, vlastní, dnes obdivně zvanou multikulturní. Nu, nechci hledat žádné paralely, možná bych se pak začala doopravdy bát. Dosud totiž pořád hlavně nechápu a nerozumím….  
   Ale když se obrátím do minulosti, přečtu si třeba Josefa Václava Sládka, který jel do Ameriky ze "zkostnatělého" Rakouska Uherska a chtěl tam nasát její svobodomyslnost, demokracii a toleranci 
a přivezl sbírku  "Na hrobech indiánských," tak asi ani on nerozuměl...
Tak snad pozor na ty vzory.