Automatický korektor chyb

Schopnost počítače automaticky opravovat naše gramatické chyby má samozřejmě své limity, které je třeba mít stále na paměti. Jinak se totiž stanete nevzdělancem, ani nevíte jak. Stačí slabá chvilka a program si z vašeho malého překlepu udělá slovo vlastní, nedej bože i gramaticky chybné, protože shodu podmětu s přísudkem většinou počítač moc neumí. Zda autor sám ano je otázka jiná, kterou ponechme stranou. Vycházejme z předpokladu, že ano a že za mnohé může právě zmiňovaný automatický vyhledávač a korektor. Jsou totiž i tací jedinci, co existenci této automatiky používají jako argument proti výuce češtiny na základních školách. Proč se vlastně učit složitý český pravopis, když vám to počítač všechno řekne?

Moje vlastní nedůvěra k automatické korekci chyb vznikla z osobních zážitků a patrně také provozní slepotě Když jsem v Třídní knížce do tramvaje psala o třídě plné puberťáků, pro automatický korektor to bylo tak nespisovné a cizí slovo, že mi ho okamžitě proměnil na spisovné huberťáků (i teď mi to dělá!), což se pak dostalo i do jednoho z vydání knihy. Hrůza.

Není pochyb, že šlo o automatickou opravu. Vždycky totiž není korekce tím, co uvede věci na pravou míru. Vím to, protože podobných zásahů se mi do textu vloudilo již mnoho. Například student Kotalík se mi v seznamu vždy změnil na Kotlíka, což jsem jednou neuhlídala a faux pax bylo na světě spolu se seznamem visícím na nástěnce. 

Občas ale viditelně, respektive slyšitelně, trpím při poslechu současné inovované (nevím, zda nepoužít slovo przněné) češtiny, která ztrácí předložky, vazby a mnohdy i smysl. Aspoň mně se to tak zdá. Vždycky se mi totiž v kapse automaticky protočí červená propiska...

 Když jsem poslouchala zprávy ze Sněmovny, kde se hlasoval nějaký zákon tak intenzivně, že se až prohlasoval, nemohla jsem to ani napsat na první pokus, protože automatický korektor slovo prohlasoval  okamžitě měnil na prohlašoval.Ovšem poslanec vehementně tvrdil, že oni ten zákon prohlasovali, klidně si ho prý můžete vyhledat o přestávku, kdy celou věc rád prodiskutuje....

  Koneckonců, češtinu devatenáctého století již také aktivně nepoužíváme, časy se prostě mění.

 A nejen devatenácté. Dejte dětem dneska přečíst Jiráska či Eduarda Basse v původním znění a bude to boj. Je možné, že se najdou i tací, co už neporozumí vůbec.

Proč najednou vzniká pocit, že současné vyjadřování a jeho změny jsou v něčem špatné? Někteří zarytí češtináři se jistě takové otázce mohou hlasitě podivit.

„Protože jde o nepřirozené paskvily,“ vysvětlují pak s jasným poukazem na to, že čeština je jazyk slovanský a zaplevelit ji třeba módní angličtinou je vůči národním buditelům docela nefér.

 S tím tak úplně souhlasit nemohu, ostatně zmiňovaní buditelé také často sahali po angličtině, francouzštině či němčině, takže se netrápíme se nějakou slovanskou čistonosoplenou ani klapkobřinko truhlou. A kdo by řekl o ryze českém slově punčocha, že je původem z němčiny či paštika jako francouzské slovíčko…

Jazyk se mění stejně, jako se měníme my, životní styl nebo klimatické podmínky. Nic nestagnuje.

 A pokud ano, tak odumírá. Nerozumíme už proto výrazům jako je snop, (automaticky se mi opravuje na frekventovaný snob, ale já chci opravdu napsat snop:-)) , honit se za merunou, či třeba valcha nebo alotria. Nepoužívají se, zmizely, vytvářejí se nová.

    
Docela mě z tohoto důvodu baví poslouchat projevy ze Sněmovny. To je novotvarů, které nejdou normálně přepsat, aniž by automatický korektor nezkrášlil celý text červenými vlnovkami.  Zkusila jsem i jiné prostory, třeba komerční rozhlas, některé televizní stanice či docela obyčejnou hospodu. Všude je to dost podobné.

Naneštěstí se tím nikdo nezabývá, každý chce mluvit tak, jak mu zobák narostl, případně být zajímavý tím, že do svého plamenného proslovu vloží tolik anglikanismů, že mu ve finále nerozumí ani on sám. A pokud to má napsat, pak spoléhá na automatický korektor. Pokud by pak nastala sci-fi situace, že musí psát rukou a bez automatického dohledu, to bychom se asi pobavili.

Někteří sice velkoryse připouštějí, že tu češtinu tak trochu przní, ale pocit světovosti jim to nikterak nesnižuje. Musí být přeci happy a cool (na to už korektor nereaguje, bere to jako běžné slovo:-))

Abych ale jen něco neznevažovala. Ve skutečnosti mám automatický korektor ve velké oblibě. Upozorňuje mě nejen na moje chyby, ale i na jazykový vývoj. Formulace, že „sejdeme se o prázdniny,“ by asi ještě nedávno byla vlnovitě podtržená, dnes je brána jako bezchybná. A je moje konzervativnost, že se pořád scházím o prázdninách, nikoli o prázdniny…

 Často se také stále chybný tvar začne užívat jako správný, gramatika prostě podlehne tlaku. Takové bychom a „bysme“ (chybí už jen by jsme:-)) je klasický příklad. Bysme říkají všichni, budiž tedy označeno za spisovnou variantu.

Přesto ještě nějaká pravidla existují a snad i fungují. Jen v té mluvené řeči to moc nepoznáme. Sice většinou nežádáme nějak moc, jen aby se minimálně na veřejnosti používala spisovná čeština, což se ovšem tluče s trendem lidovosti a permanentního zjednodušování.  Ráda slyším kultivovanou češtinu, není ovšem snadné se k ní dopracovat. Nesmím ovšem rezignovat a pořád hledat. Třeba některé alternativní divadelní scény ji ještě mohou nabízet…

No, a proto je jednodušší číst a psát.

A tak si píšu (s pomocí automatického korektoru:-))