Úplatkáři

 Před koncem školního roku se jako již tradičně vynořily diskuse, zda přinést květinu pro učitele či zda nikoli. Zatímco kdysi dávno se o podobných věcech asi tolik nemudrovalo a kytka na konci roku se považovala tak trochu za samozřejmost, dnes se k tomu často přidruží úvaha, že jde vlastně o úplatek a každý, kdo přijme na konci školního roku, by měl být kriminalizován. Školou si prošli takřka všichni, tudíž se také takřka všichni cítí povoláni se k dané problematice vyjadřovat. Většinou se jejich názorová škála odvíjí od pocitů, které si nesou od základní školy. Někdo tedy nedá na kantory dopustit a kytku by jim nosil takřka pravidelně, jiným jsou naprosto lhostejní a další je tak nenávidí, že by je nejraději stříleli na počkání. Nebo alespoň veřejně pranýřovali, když už střelná zbraň je příliš silný kalibr. Neznám jiné povolání, které by vyvolávalo takové vášně ze stran laické veřejnosti, jako právě učitelství. Snad ještě herci to mají obdobné, i oni se v přízni davu pohybují ve výše vytyčených mantinelech- buď je to idol, nebo debil! Případně je jim naprosto lhostejný, jelikož ho vůbec neznají. Pak snad i lékaři jsou pod drobnohledem veřejnosti, ale k těm spíže vzhlížíme s posvátnou směsicí obdivu, strachu, úcty a zbožňování, takže tam se nějaká kytka na veřejném fóru rozhodně neřeší. Za mého dávného dětství se ke květině ještě přidával zvyk svátečního oblečení. Přeci jen jde o významný den. Tedy asi šlo, protože dnes vidět ve škole poslední den svátečně oblečené dítě je takřka raritou. Přiznám se, že tento marný boj už jsem vzdala. Vesele tedy rozdávám vysvědčení dětem v kraťasech či plážových trikotech, už to ani nekomentuji. Komentovat dnes malinko chci ty květiny, potažmo věcné dárky. Zajímavé je, že čím dál víc lidí na to kriticky poukazuje, že jde o formu úplatku, což by si ti proradní kantoři měli uvědomit a buď ze svých bonboniér zaplatit darovací dar, nebo všechno vrátit. Skoro jsem se letos k podobnému manévru uchýlila, protože mi není příjemné, když vás někdo obviňuje z úplatkářství. Pak jsem si ale řekla, že kytku dostanu po uzavření klasifikace, moje rozhodnutí to nikterak neovlivní a že jde opravdu jen o poděkování. Ostatně, i já, když chci někomu poděkovat, přicházím s květinou, bonboniérou (lahví) či jinou milou drobností. Ještě mě nenapadlo, že jsem vlastně korupčník. 

Jenže se to s teorií úplatků přeci jen kapku tluče, nestrkám totiž ty dárky předem, aby se mi služby dostalo. Přicházím ex post, s poděkováním. A když nechci, nedám. 

Stejně tak to mají ty děti, myslím si tedy. Když chtějí poděkovat, učiní tak. Když ne, tak jsem ještě nezažila učitelku, která by dotyčného pronásledovala se slovy, že nedal kytku, nedostane vysvědčení. Ale část veřejnosti to tak vnímá. Smutné.

Jestlipak to také vnímají i u těch herců, když dostanou po představení květinu, případně nějakou dárkovou taštičku s děkovným obsahem. Také je ostrakizují, že jsou úplatní…

   Jo, jo, každoroční školní evergreen. Když si uvědomím, že kdysi dávno jsme nosili učitelům kytky i v pololetí….