Prázdniny nebo dovolená

   Jeden by nevěřil, kolik lidí závidí kantorům dovolenou. Jako by ji sami neměli...J

  „Ty se máš, máš prázdniny,“ povzdychne si kde kdo, koho během letních měsíců potkáte.  Když se zeptáte, v čem je ta záviděníhodná výhoda, většinou dodá, jak je nespravedlivé, že učitelé mají celé léto volno.  Ještě nenápadně zdůrazní slovo nespravedlnost a přidává celkem zbytečnou jedovatost, že jsme určitě jediní v celém vesmíru, kdo se celé léto může povalovat doma či u vody..... 

Pokud z takového rozhovoru vyvázne protějšek bez fyzického napadení, nastává fáze apatického vyjmenování dalších profesí, které se také chlubí prázdninami, od těch hereckých počínaje, přes prodloužené parlamentní až k dopravnímu podniku hlavního města Prahy, kde ovšem prázdniny také začínají již počátkem června a končí až prvního října, kdy se do města vrací vysokoškoláci. ....

Nevím, jestli jim také někdo předhazuje výhodu prázdnin, ale i kdyby tomu tak bylo, jejich volno je mnohem více variabilní, než volno učitelské. Tedy pokud prázdniny jako volno vnímáme, protože většina kantorů se vrhá na letní brigády či naopak, celé dva měsíce se pokouší dát po školním roce nějak dohromady. Fyzicky to ještě většinou jde, s psychikou je to pak výrazně horší.

    Otázkou je, zda to má vůbec cenu nějak zmiňovat. Odborníci radí, že člověk si má vzít dovolenou, když to tělo žádá a duše potřebuje.  Ale zažádejte si o dovolenou uprostřed školního roku. Stejně tak vyjeďte si na dovolenou za učitelský plat v plné turistické sezóně, protože jindy prostě nemůžete.  

Vždycky se najdou nějaké důvody, které v podstatě prázdniny jako formu dovolené poněkud dehonestují. Jde jen o to, z jakého úhlu pohledu se na ně díváte.

   Možná by ale stačilo uvědomit si, že prázdninový provoz mají v podstatě všichni. Léto si to prostě vyžaduje. A to nejen za předpokladu, že máte děti školou povinné.  

Nepovažovala bych tedy prázdniny za nějakou extra speciální výhodu pro kantory. 
Dneska už o prázdninách naplno nejede vůbec nic. 

    Přesto překvapivě nejsem v tomto směru žádný pesimista. Jsem totiž vyznavač pozvolnějšího tempa, dlouhých večerů a přátelských posezení u ohně (případně griluJ). V takovém rytmu se dá stihnout mnohem víc věcí než v běžném ročním kvapíku. Najedeme - li na jihoevropský systém siesty a protažení dne dlouho do vlahé letní noci, pak je najednou všechno trochu jinak. Většina lidí je v pohodě, trochu víc uvolněná a tak nějak letně rozevlátá.... 

   Takový učitel si také představuje, že by se měl dostat do podobně rozvolněné podoby. A pravděpodobně se o to i podvědomě snaží. Nechce se mi věřit, že by někdo dobrovolně vyhledával izolaci a skupina více než dvou dětí v něm vyvolávala pocity ne nepodobné panice. Jenže i takový okamžik v životě kantorském prostě jednou nastane.

   Netuším přesně kdy, ale je mi jasné, že onen bludný kámen jsem již dávno překročila. Dovedu si totiž docela dobře představit letní měsíce, během nichž nepotkám živou duši.  Pokud vyjedu na dovolenou, zcela jistě nesmí jít o hotel, který se pyšní módním family friendly. Tím se ještě více konkretizuje zásadní nedostatek prázdnin, nelze si totiž onu dovolenou vybrat tehdy, kdy vás napadne. Strávit třeba takový leden někde v izolaci by naší školní reformě prospělo rozhodně víc, než nechat vystresované učitele odpočívat v plné turistické sezóně. 

Přesto všechno mám svoje prázdniny ráda. Jen nehezky reaguji na onen rádoby vtipný společenský bonmot, že nám někdo závidí prázdniny. S postupujícím časem by se mohlo stát, že takový „závistivý“ vtipálek skončí se zabodnutou červenou propiskou v hrudiJ.  
Invita invidiaJ.