Někdy mě napadá, že
v dobách nesvobody a útlaku bylo v něčem snad i trochu lépe nebo hodnotněji.
Jistě, jde o určitou nadsázku či paralelu, ale nějak to už vystihuje staré
české pořekadlo, že všechno zlé je pro něco dobré. Pravda, často dlouho trvá,
než si uvědomíme, v čem právě nám to dané zlo nějak pomohlo. Někdy to
neobjevíme nikdy, jindy to zase vnímáme jako berličku, abychom to zlé mohli nějak
vstřebat a přežít. Nemám v úmyslu pouštět
se do nějakých náročných existencionálních témat, naopak, hezky rozvolněně si chci povšimnout síly a hodnoty slov.
Obyčejných slov, která vypouštíme z úst, často bez ohledu na množství i kvalitu. Prostě jen tak něco plácneme, a co? Kdo se tím zabývá…? Navíc, jedno sdělení stíhá druhé, silnější blábol rychle přebije ten předchozí, ráno tvrdíme jedno a večer diametrálně něco odlišného…
Prostě slovo se mnohdy stalo bezprávným otrokem, naprosto zneužitým a vyčerpaným. I přes to, že ten skrytý potenciál mu samozřejmě zůstal. Jen s ním někteří neumí zacházet.
Slovo jednak vede a jednak je zbraň. Zmůže víc, než si prostý jedinec, takto bezelstně plýtvající ostrou municí, uvědomuje. Pravda, u některých mě zase napadá, že jsou si při svém plácání velmi dobře vědomi toho, co dělají a svým slovům, respektive útržkům informací, které systematicky trousí, přikládají (vědomě) manipulativní charakter.
Protože slovo je opravdu mocná(i záludná) zbraň. A to i v době, která mnohé významy devalvovala. Slovo tak často volně pluje prostorem, bez hlubšího podtextu, co se dotkne dneška, zítra už dávno neplatí. Ovšem nemělo by se zapomínat na bumerangovitý charakter některých prohlášení:-).
Slova v knihách jsou pro mnohé nepopulární, virtuální slova se stávají důležitá teprve v okamžiku nějakých odposlechů, které zase dávají svobodě slova úplně jiný význam.....
Mívala jsem kdysi dávno pocit, že se slova víc váží, víc znamenají (to je vysvětlení toho začátku). Hledaly se jinotaje, skryté významy. Za slovo jste mohli i sedět. Tím nechci říct, že by zrovna toto se mělo vrátit, spíš se takovým krkolomným obloukem dostávám k myšlence, že neumíme hospodařit nejen s penězi, ale mnohdy i se slovy.
I když ta původní ostrá premisa, že slovo ztrácí svou hodnotu, se rozborem kapku vytratila. Zůstává spíš pocit slovní inflace, zúžení slovní zásoby a degradace jazyka. To jsem si potvrdila už dávno, stejně jako to, že mnozí manipulátoři mezi námi úmyslně slovo zneužívají. Mlčeti zlato se prostě poněkud z všeobecného povědomí opravdu vytratilo.
Ale zase na druhou stranu, nikdo vás (snadJ) nezavře za sdělení, na které jsem narazila nedávno při procházce sídlištěm. (viz mé amatérské foto).To by se dřív děly věci, za podobný vtípekJ. Ale zcela vážně, nejlépe to uměla anglická královna Ažběta. Její: video, et taceo snad tesat do mramoruJ
Obyčejných slov, která vypouštíme z úst, často bez ohledu na množství i kvalitu. Prostě jen tak něco plácneme, a co? Kdo se tím zabývá…? Navíc, jedno sdělení stíhá druhé, silnější blábol rychle přebije ten předchozí, ráno tvrdíme jedno a večer diametrálně něco odlišného…
Prostě slovo se mnohdy stalo bezprávným otrokem, naprosto zneužitým a vyčerpaným. I přes to, že ten skrytý potenciál mu samozřejmě zůstal. Jen s ním někteří neumí zacházet.
Slovo jednak vede a jednak je zbraň. Zmůže víc, než si prostý jedinec, takto bezelstně plýtvající ostrou municí, uvědomuje. Pravda, u některých mě zase napadá, že jsou si při svém plácání velmi dobře vědomi toho, co dělají a svým slovům, respektive útržkům informací, které systematicky trousí, přikládají (vědomě) manipulativní charakter.
Protože slovo je opravdu mocná(i záludná) zbraň. A to i v době, která mnohé významy devalvovala. Slovo tak často volně pluje prostorem, bez hlubšího podtextu, co se dotkne dneška, zítra už dávno neplatí. Ovšem nemělo by se zapomínat na bumerangovitý charakter některých prohlášení:-).
Slova v knihách jsou pro mnohé nepopulární, virtuální slova se stávají důležitá teprve v okamžiku nějakých odposlechů, které zase dávají svobodě slova úplně jiný význam.....
Mívala jsem kdysi dávno pocit, že se slova víc váží, víc znamenají (to je vysvětlení toho začátku). Hledaly se jinotaje, skryté významy. Za slovo jste mohli i sedět. Tím nechci říct, že by zrovna toto se mělo vrátit, spíš se takovým krkolomným obloukem dostávám k myšlence, že neumíme hospodařit nejen s penězi, ale mnohdy i se slovy.
I když ta původní ostrá premisa, že slovo ztrácí svou hodnotu, se rozborem kapku vytratila. Zůstává spíš pocit slovní inflace, zúžení slovní zásoby a degradace jazyka. To jsem si potvrdila už dávno, stejně jako to, že mnozí manipulátoři mezi námi úmyslně slovo zneužívají. Mlčeti zlato se prostě poněkud z všeobecného povědomí opravdu vytratilo.
Ale zase na druhou stranu, nikdo vás (snadJ) nezavře za sdělení, na které jsem narazila nedávno při procházce sídlištěm. (viz mé amatérské foto).To by se dřív děly věci, za podobný vtípekJ. Ale zcela vážně, nejlépe to uměla anglická královna Ažběta. Její: video, et taceo snad tesat do mramoruJ
Žádné komentáře:
Okomentovat