Pamatuješ, co tady prodávali?

   Když občas zamířím do pražských ulic, které se mění stylem, že kdo chvíli stál, již stojí opodál J, napadá mě, jak to asi vypadalo v dobách, kdy se obchody běžně neztrácely, ale setrvávaly po celé roky? Možná bych měla říct, že fungovaly, ale jelikož zažíváme fakt, že i dobře fungující věci mizí, pak je na místě spíš termín setrvávaly. Je zřejmé, že nejde vždycky o přirozený vývoj, ale víc o lobby. Proces, který se stal současným zaklínadlem. Když si nějaká mocná lobby dnes něco zamane, nemá šanci nic: tradice, funkčnost, estetika, o zdravém rozumu ani nemluvě.

  Projít se pražskými ulicemi  kdysi dávno znamenalo nacházet důvěrné známé koloniály či obchůdky, které navazovaly na osvědčené tradice a nějak fungovaly. Přitom nešlo o předplacenost na věčné časy a nikdy jinak. Musely se osvědčit. Pak pro domorodce znamenaly jistotu, známku jisté kvality a podtrhovaly ráz dané čtvrti. Například na Belcrediho třídě byly takovými kultovními místy třeba dům vinárníka Počty či Brouk a Babka. 

Dnes projít ulicí Milady Horákové znamená udiveně objevovat zas a znovu nové obchody, nebo spíš lékárny,vietnamské večerky, arabské zastavárny či banky, které zde rostou jako houby po dešti.  Snad jen tradiční Erhart zatím přetrvává. Otázka je, jak dlouho …

A to si tady na Letné ještě nějaký šmrnc zachováváme. 
Procházka historickým centrem ve mně pak  budí víc rozpaky a žal, zejména když vidím místa, kde si pamatuji třeba antikvariát či roztomilou pekárnu, nyní akčně přetransformována na obchod se sklem, suvenýry či přepálenými a předraženými párky. K tomu kolorit rusky mluvících prodavačů, převážně černých dealerů patrně drog či čeho, ulici Ve Smečkách přeplněnou prostitutkami, milion směnáren na metr čtverečný, všudypřítomné kapsáře, stánkaře, kteří prodávají lahev Dobré vody za stovku…, pak si říkám, co tady vlastně ty turisty může ještě lákat? Vždyť kráčejíce po Václaváku nemohou rozeznat, ve kterém globalizovaném městě se právě nacházejí?( maně mě napadá titul filmu: Jestliže je úterý, musíme být v Belgii:-))

   Ne snad, že bych plakala po starých dobrých časech, to spíš pláču nad tím, kam jsme to dopracovali. Jsme země s největší hustotou obchodních center (a to se stále staví nová a nová a nová a nová….),všude nějaká banka, zastavárna či něco, co nelze identifikovat. Někdy si říkám, že je lépe do ulic snad nevycházet, protože se dá čekat, že v pekárně, která třeba ještě někde existuje, bude za chvíli nějaký sex shop. Za výlohou vnadná prostitutka a všichni budou happy a cool, protože doba si to tak žádá. Změna je přeci život.

 No, někdy bych spíš řekla, že  v tomto případě výjimky potvrzují pravidlo, leč je to asi názor marginální