Hokejové ohlédnutí

  V předminulých dvou týdnech takřka nešlo uniknout hokeji. Zejména v okamžiku, kdy se po nevyrovnaných výkonech podařilo gladiátorům na bruslích proniknout do bojů o finále, vzedmula se klasická vlna národní euforie a všichni se rázem naladili na vlasteneckou notu. Prahou jezdila auta nazdobená národní vlajkou (během jakéhokoliv státního svátku tak rozhodně nepotkáte jediné), všichni se spokojeně tvářili, že zase vyhráváme (tady zdůrazňuji ono my, protože v opačném případě prohrávají oni! Vulgarismy opakovat nehodlám!). Nemám nic proti fandovství hokeji, sama se kolikrát ráda kouknu. Vadí mi ale to národní šílenství, které vyprovokuje a které má tak masívní podporu v radnici. Nechť se fandí, nic proti. Navíc, Praha je přeplněná sportovními bary s obřími plazmovými obrazovkami, kde lze hromadně fandit. Jenže chléb a hry znali již staří Římané, dobře věděli, jak svoje ovečky krátkodobě uspokojit a odvést jejich myšlenky (pokud tedy nějaké mají) úplně jiným směrem. A tak reagují velmi flexibilně (zajímavé, že jindy to tak rychle nejde) a rázem instalují obří obrazovku na Staromáku, pro hromadné veselí. Jistě, mohu být ráda, že to není na Letné, jak se pořád vyhrožuje a jak jsme si vytrpěli už během olympiády, ale zas tak flexibilní patrně naši radní nejsou. Sáhlo se k osvědčenému a tradičnímu Staroměstskému náměstí. Magistrát to stálo jen cca půl milionukorun. Jistě, v kontextu s tím, co utopili v Blance, je nějaký půlmilion z veřejných peněz na takovou akci jako plivnutí do moře, leč třeba zase v kontextu s nedostatkem peněz ve zdravotnictví či ve věčně opomíjeném školství, je to v podstatě plýtvání. Nebo když už používám příměr s plivnutím, jde o plivnutí na práci lidí, na jejichž ocenění se nikdy v magistrátním rozpočtu nenajdou peníze, ale na hokej, který navíc skončil prohrou našich zbožňovaných megastars, se vyhrábne půlmilionek během narychlo svolaného zasedání rady. Nu, jak pravili staří latiníci, na plebs je nutno používat chléb a hry, nahnat je do cirku a oni budou spokojeni a my budeme mít od nich klid. Tak nějak to vidím já. (a to i přes to, že hokej mám ráda!).