Asociací pro
telefonní seznam už přestávají být obří Zlaté stránky, a stává se jí docela
běžný soupis jmen v mobilním telefonu. Jde o variabilní seznamy, které se obměňují,
zálohují, využívají.
A zároveň také vyjadřují váš vztah k lidem, které tam máte zálohované. Někde jsem četla, že je to takřka sociologická studie, která o vás vypovídá víc, než si myslíte. Jak o vašich vztazích, tak o sociální a emocionální inteligenci či třeba o prosté kultivovanosti. Pravda, na druhou stranu jde o privátní záležitost, takže je vlastně jedno, jak tam koho máme uloženého. Protože nikdo by vám do telefonu neměl nakukovat, aby se dozvěděl, že ho považujete za debila, hysterku či otravu, neb i tak prý mají někteří své známé uložené. Na opačné straně spektra se pak nacházejí emoční výkřiky vyjadřující vaši lásku (někdy ale i skrývající tajný vztah) jako je kočička, milášek či broučínek (erotické názvosloví raději neuvádím, protože bych se asi dostala na hodně tenký ledJ). U pubescentů mě to samozřejmě nepřekvapuje, u rádoby dospělých trochu ano. Už sice vím, že se nemám ničemu divit, protože vždycky je všechno jinak. Ale na tom, že existuje určitý podtext toho, jak si daného jedince uložím, asi něco bude. Prostě to vyjadřuje nějaký vztah, jedno, zda pracovní, neutrální láskyplný či urážlivý. Já osobně používám pouze křestní či celé jméno a příjmení. Zdá se mi to výstižné, neurážlivé, slušné a normální. Jde asi o to, jak vysoko máte nastavený respekt k lidem kolem sebe. A třeba i o tom, že pod vzrušujícím miláčkem vůbec nemusí být manžel, ale třeba právě soused, který by pod svým pravým jménem jistě vzbuzoval celou řadu zákonitých otázek. Ono to trochu malinko souvisí s kulturou telefonování, která by se u nás měla vyučovat na základní škole, protože její úroveň je naprosto tristní. Počínaje nevypnutým zvoněním, přes trapné hulákání do aparátu na veřejných místech až k telefonování kdykoliv kdekoliv bez ohledu na to, zda je to vhodné či ne. Nikdy mě nepřestane fascinovat schopnost (střežím se tedy napsat neslušnost) některých jedinců, kteří uprostřed rozhovoru s vámi plynně přejdou k telefonátu, aniž stačíte zaregistrovat, že najednou mluví s někým jiným. I guru společenského chování, kterým je Ladislav Špaček, tvrdí, že co se týče vztahu k mobilním telefonům a slušností v zacházení s nimi, jsme dost daleko za civilizací. Možná je to zajímavá díra na trhu se vzděláním, začít školit slušnost v práci s telefonem. Když už se nám digitalizuje mozek, nechť se digitalizuje poněkud kultivovaně…Nu, běh na dlouhou trať…
A zároveň také vyjadřují váš vztah k lidem, které tam máte zálohované. Někde jsem četla, že je to takřka sociologická studie, která o vás vypovídá víc, než si myslíte. Jak o vašich vztazích, tak o sociální a emocionální inteligenci či třeba o prosté kultivovanosti. Pravda, na druhou stranu jde o privátní záležitost, takže je vlastně jedno, jak tam koho máme uloženého. Protože nikdo by vám do telefonu neměl nakukovat, aby se dozvěděl, že ho považujete za debila, hysterku či otravu, neb i tak prý mají někteří své známé uložené. Na opačné straně spektra se pak nacházejí emoční výkřiky vyjadřující vaši lásku (někdy ale i skrývající tajný vztah) jako je kočička, milášek či broučínek (erotické názvosloví raději neuvádím, protože bych se asi dostala na hodně tenký ledJ). U pubescentů mě to samozřejmě nepřekvapuje, u rádoby dospělých trochu ano. Už sice vím, že se nemám ničemu divit, protože vždycky je všechno jinak. Ale na tom, že existuje určitý podtext toho, jak si daného jedince uložím, asi něco bude. Prostě to vyjadřuje nějaký vztah, jedno, zda pracovní, neutrální láskyplný či urážlivý. Já osobně používám pouze křestní či celé jméno a příjmení. Zdá se mi to výstižné, neurážlivé, slušné a normální. Jde asi o to, jak vysoko máte nastavený respekt k lidem kolem sebe. A třeba i o tom, že pod vzrušujícím miláčkem vůbec nemusí být manžel, ale třeba právě soused, který by pod svým pravým jménem jistě vzbuzoval celou řadu zákonitých otázek. Ono to trochu malinko souvisí s kulturou telefonování, která by se u nás měla vyučovat na základní škole, protože její úroveň je naprosto tristní. Počínaje nevypnutým zvoněním, přes trapné hulákání do aparátu na veřejných místech až k telefonování kdykoliv kdekoliv bez ohledu na to, zda je to vhodné či ne. Nikdy mě nepřestane fascinovat schopnost (střežím se tedy napsat neslušnost) některých jedinců, kteří uprostřed rozhovoru s vámi plynně přejdou k telefonátu, aniž stačíte zaregistrovat, že najednou mluví s někým jiným. I guru společenského chování, kterým je Ladislav Špaček, tvrdí, že co se týče vztahu k mobilním telefonům a slušností v zacházení s nimi, jsme dost daleko za civilizací. Možná je to zajímavá díra na trhu se vzděláním, začít školit slušnost v práci s telefonem. Když už se nám digitalizuje mozek, nechť se digitalizuje poněkud kultivovaně…Nu, běh na dlouhou trať…
Žádné komentáře:
Okomentovat