Klišé

  Poslední dobou si všímám, jak nás ovládají všemožná klišé, která automaticky přejímáme, bereme za svá a na jejich základě vytváříme další soudy.

 Odrazím se samozřejmě od školství, které je mi nejbližší. Že bych k mnoha jeho jevům nebyla dostatečně kritická, mi asi nikdo podsouvat nemůže. Ale zase ten všeobecný odsudek a řada ustálených klišé mě pořád ještě dovedou nadzvednout ze židle. Takže pokud se školní docházka nezruší, jak sama navrhujiJ, tak s nimi hodlám minimálně polemizovat.

První věc, která mě vždy spolehlivě vytočí, je nepřekonatelné tvrzení, že se ve školách neučí dějiny dvacátého století. S tím zásadně nesouhlasím, bojuji proti tomuto zažitému tvrzení, leč je to podobné, jako házet hrách na stěnu.

 Nebo že čeština je jen o seznamech děl, s čímž přišel i můj jinak oblíbený Respekt. Prostě to někdy někdo řekl, ba dokonce i někdo zažil (což zase nepopírám, je to nejen možné, ale i reálné), leč je to bráno jak berná mince. Na věčné časy a nikdy jinak. Že dávno tomu tak již není, nebo alespoň ve mnohých školách to tak není, to už nikdo nezmiňuje. Možná ho to ani nezajímá. Všichni se původního názoru drží jako lejno košile. Nikdy nikoho nenapadne ani přemýšlet o tom, jak se asi cítí takový kantor, který chce učit jinak, učí jinak, ale stejně všichni tvrdí, že je to nuda (na to už jsem také takřka alergická, ta propaganda čili klišé o tom, že bavit se je nutné vždycky a za každých okolností), zkostnatělost, školometství a celá  -řada dalších oblíbených mediálních přívlastků.

 Je to podobný předsudek, jako že všechny učitelky jsou krávy, že chlapi ve školství by to od základu změnili k lepšímu, učitelé si jen hrají s dětmi a ještě mají prázdniny či že mládež nečte. 
Čte (to abych vyvrátila alespoň jedno nevyvratitelné klišéJ!).

    A protože školu dělají i nepedagogičtí pracovníci, stejné klišé trápí třeba školní jídelny, které prostě vaří blafy. A můžou se stavět na hlavu, vařit výborně, zdravě i chutně, prostě každý vám sdělí, že jsou to blafy. Děti samozřejmě obzvlášť, protože ty uctíte jen v „mekáčiJ“, to je ale věkem. Horší je, že to podporují dospělí, média, veřejnost, prostě každý. Málokdo si dá tu námahu, aby se opravdu zamyslel nad tím, zda je tomu opravdu tak, zda to může potvrdit či zda náhodu jen nepapouškuje něco, co prostě říkají všichni.

 A tak je to u nás v mnoha oblastech. Každý z nás by jistě vysypal desítku dalších ustálených tvrzení, které se otáčejí pořád dokola, aniž by někdo zkoumal jejich relevanci. Jakoby se vytratilo kritické myšlení, přemýšlení ve vícero rovinách, prosazování vlastního názoru. To tady sice už jedno bylo, ale dějiny se přeci, jak známo, opakují.  Jen lidstvo je trvale nepoučitelné. Nebo i toto je klišé, které tady papouškuji? Možné je všechno, budu jen ráda, když mi někdo můj skepticismus vyvrátí či oživí příklad opačného rankuJ.
 I když to, že boj s veřejně uznávanými klišé je boj s větrnými mlýny mi asi nevyvrátí nikdoJ.