Nerozumím fotbalu

  Ne snad, že bych zápas dělila na třetiny či netušila, co je aut.

Nerozumím těm vášním, které tato hra vyvolává.

     V rámci právě probíhajícího mistrovství se pokouším eliminovat svoji nesnášenlivost vůči této míčové hře, a trochu, alespoň jedním okem, sledovat ten pro mě nepochopitelný festival čehosi …..

A žasnu.

    Spravedlivě musím začít tím, že ti hoši fotbal opravdu umí a na některé je i velmi pěkné podívání.

      Leč, když celkově vidím ten národnostní mišmaš, napadá mě, zda vůbec systém reprezentace má  ještě cenu, když žijeme v tak globálním světě a každý hraje spíš za toho, kdo mu víc zaplatí?    S tím poměrně těsně souvisí problém uprchlictví či imigrantů z bývalých kolonií. Do běžného života je státy většinou nechtějí (nejen český Úsvit brojí proti imigrantům), ve fotbalovém týmu z nich pak udělají bohy. Zajímavá imigrační evropská politika.    Vůbec, ten systém, kdy se dvaadvacet upocených milionářů honí za míčem v aréně, kde je sledují miliony zfanatizovaných lidí, z nichž mnozí naopak nemají ani na složenky, mi přijde nepochopitelné úplně stejně jako ona jihoamerická či africká vášeň, se kterou ty zápasy prožívají. Nechápu, jak kulatý nesmysl dovede vyprovokovat takové nadšení a euforii. Prostě se zastaví život, všichni musí být na fotbale, když se jejich mužstvu nedaří, tak jsou z toho infarkty, mrtvice, slaví se tak, že se zdemoluje město, vypije kde co, střílí, zabíjí, umírá na otravu alkoholem….

   Ta živelnost je ovšem i u evropských fandů, vždycky když vidím třeba celé oranžové Holanďany, nechápavě kroutím hlavou, ale snad se nestřílí a neumírá? I když státní volno v precizních německých automobilkách vyhlášené proto, aby se zaměstnanci mohl v klidu dívat na zápas, jde také mimo moji logiku:-). Asi žádnou nemám....
 Fotbalové fandovství v té jeho krajní fázi prostě nemohu pochopit a nemůže za to jen blízkost arogantní Sparty, jejíž fanoušci mě psychicky ničí už jen svou existencí J.

   Nechápu ani fotbalovou vizáž, kdy po hřišti pobíhají hráči tak potetovaní, že získávám dojem, že být potetovaný od hlavy k patě je jedním ze základních předpokladů stát se špičkovým fotbalistou.

   Zaujal mě i vskutku výrazně vášnivý prvek zakousnutí se do soupeře, což zjevně souvisí s onou výše zmiňovanou živelností. Netušila jsem, co všechno lze pro onen vytoužený gól udělat.  

   Jistě si nelze nevšimnout i extravagantních účesů, kterými se někteří hoši pyšní, stejně jako hereckým uměním. Do toho se řeší, že si některé hvězdy oblékly spodní prádlo, které je od jiných sponzorů, než těch oficiálních...... Prostě, tolik fotbalových fenoménů se tady kupí, že vskutku mohu suše konstatovat, že tomu systému nerozumím, těm vášním, které vzbuzuje, těm penězům, které se v něm točí. A to jsem se poctivě pokusila na něco podívat, abych pochopila. Nepochopila. A jen si tak představuji, co se by se asi stalo, kdyby domácí žluté fotbalisty vyřadili? To v Brazílii nastane minimálně konec světa? Nebo zastřelí viníka, jako se stalo před lety v Kolumbii fotbalistovi, který si dal vlastní gól a tím zavinil, že Kolumbie nepostoupila?

Nu, tolik moje krátké fotbalové okénko, které mě nikam neposunulo, protože ani při sepisování těch mých laických postřehů jsem nic nepochopila. Jsou prostě věci mezi nebem a zemí, které moje synapse nejsou schopny vstřebat:-). 
 Ale zase to patří k prázdninám:-)