Zelený čtvrtek

   A k němu zelené pivo. Současná tradice. Můj tatínek nás kdysi honil ven k potoku, omýt se studenou vodou, potom nějaké to zelené do polívky či salátu, to zase byla maminčina parketa. 
Dnes to končí zeleným pivem J. Ale my si dáme spíš víno, hezky bílé,nejlépe nějaké moravské J. A snad v takové míře, že po něm nezezelenáme. 
  Zvony dnes odletěly do Říma, tak by mohlo být chvíli absolutní ticho. Řehtačky máme doma přísně zakázané, někdy se prý říká, že zvony odlétají proto, že se bojí řehtaček. Tak těch se tedy bojím také, tudíž bych do Říma mohla zamířit spolu se zvonyJ. Ty údajně svou povinnost plní i v okamžiku, kdy jsou přetaveny na zbraně a tak se mohl stát, že dělostřelcům před sto lety, za Velké války, o Velikonocích zmizela děla. Letěla do Říma. Zajímavé pověsti se s velikonočními zvony pojí,mě hlavně láká potencionální ticho a klid a že pokud nebudeme dělat hluk sami, mohl by Zelený čtvrtek být luxusním dnem klidného odpočinku.  
Vajíček na svátky letos máme u maminky tolik, že je dokonce mohu prodávat. A domácí vajíčka, s dovozem až do školy, jdou velmi na odbyt. Skoro bych mohla zavřít kabinet a otevřít si vajíčkárnuJ. 
   Já osobně budu ale letos jako koledu nabízet svoje knížky. Třeba někdo zareaguje, nějaká knihovna, která by mohla nakoupit ve větším množství, či někdo, kdo se bojí pokálení od beránka a koupí si něco nového. Sice ne na sebe, ale do sebe, i to má něco do sebeJ. To přeci není nic Nového pod sluncem.

                               Hezké Velikonoce Vám všem. 

Doufám, že to alespoň vzdáleně připomíná velikonoční vajíčko:-)