Polská krev

   Nějak se nám zachtělo lehčí múzy, zavzpomínat na mládí, kdy nás karlínské operety neskutečně bavily. S Pavlou Břínkovou jsme tehdy měli přezpívaný celý tehdejší karlínský repertoár. Pak jsem na operetu nějak zanevřela, nebo spíš nebyla chuť, čas, zajímavá představení, prostě zmizela z našeho kulturního playlistu. Až nedělní odpoledne nabídlo obnovenou premiéru, vyrazili jsme na Polskou krev. Je to samozřejmě všechno diametrálně odlišné od našich pradávných operetních zážitků, leč přišly dojmy naprosto nové. Blondýnky jemné  byly jako vždy úchvatné, karlínské divadlo vlastně také, i když úplně jiné, než pamatuji. Fascinuje mě zdejší výprava, nádherné kostýmy a vlastně i výkony. Je zajímavé, jak lehčí múza vyžaduje těžkou profesionalitu. Představení je na mě tedy dost dlouhé, ale zase v odpoledních hodinách se to dá. I ta Pavla Břínková zde byla, byť ne samozřejmě v hlavní roli, jak kdysi. Ale dáma je to pořád. Zpěváci v hlavních rolích zpívali naprosto úchvatně, hlasy jako zvon. Napadlo mě, jen tak mimochodem, že kdysi nebyly mikroporty, tak jak to uzpívali, ale asi byla jiná akustika. Jiné postranní myšlenky jsem neměla, hezky jsem se u Polské krve pobavila. A teď mě čeká už jen ta vlastní, darovací. I tu kulturu mám nějako stylovou. Ovšem Polská je příjemná a excelentní:-)