Milan Kundera

  První apríl sice láká víc nejapným žertíkům než k připomenutí něčeho seriózního, ale někdy lze učinit výjimku a připomenout prvního dubna i něco jiného než jak napálit všechny kolem nás. 

Letos určitě Milana Kunderu, který je vnímán jako náš nejslavnější žijící spisovatel. Sice nežije v Praze, ale v Paříži, ale kdo z nás by město nad Seinou nepřijal za druhý domov? Zejména v okamžiku, kdy doma není nikdo prorokem?

  Nevím, jestli to Milan Kundera vnímá zrovna takto, faktem je jen to, že prostě bydlí a píše ve Francii. (mně by se to tedy velmi líbilo:-).

  A prvního dubna oslaví osmdesát pět let. Trochu narušuje ten úzus, že všichni slavní Brňané bydlí v Praze, on se vydal ještě poněkud dál. Vytvářet zde jeho životopis je asi nošení dříví do lesa, a chce-li člověk říci o Kunderovi něco nového, je to docela obtížné hledání. 

Spíš mě tak rádoby vtipně napadá, že když je toho apríla, stálo by za to připomenut jeho Žert. Tady rozhodně nejde o běžný kanadský vtípek, byť z nevinného žertování se celý dramatický příběh vyvinul. Mám Žert ráda, v obou jeho podobách. Knižní, kterou jako vždy upřednostňuji, ale v tomto případě i filmovou, protože mám pocit, že se ten film s mým oblíbeným Josefem Somrem v hlavní roli skvěle povedl. Tedy Žert jako připomenutí prvního dubna a zároveň významných narozenin velkého českého spisovatele je takřka symbolický. Takové klasické, dva v jednom:-).

   I když já osobně víc preferuji Směšné lásky, ale ty se mi sem dneska nějak nehodí. Nebo jsou spíš inspirací pro jiné zamyšleníJ. A protože nechci zapomenout na divadlo, pak asi zcela jistě Jakub a jeho pán. Jak vidno, chceme-li slavit Kunderu, je na výběr.  Možná by k tomu bodlo i nějaké dobré francouzské víno, když už autor žije v zemi galského kohouta. K narozeninám se rozhodně hodí. 
A panu Kunderovi lze přát hlavně zdraví, protože N(n)esmrtelnost si už zařídil sám svým dílem:-).
    www.megaknihy.cz/tema/410-kundera-milan: zde podrobněji