pátek 11. dubna 2014

Česká školní inspekce

  Pokud zrovna nečtete knihy Jaroslava Žáka, kde inspekce tvoří vítanou komickou zápletku, lze říct, že inspekce, tedy ta česká školní, není nic moc.  Jako jsou "zuby pohroma huby", tak "inspektorka rovna školomorka"J
 No, tento kostrbatý pokus o rým moc nevyšel, leč smyslem sdělení bylo, že inspekce ve škole vždy znamená mírné (nebo i zvýšené) vzedmutí adrenalinu. Jistě, kontrola je nutná, s tím nehodlám polemizovat. Pokud se přichází s cílem zkontrolovat, najít a společně odhalit nedostatky a zjednat nápravu, pak je vše v pořádku a adrenalin se jen tak pohupuje.  Když ale inspektorská výprava pojme svou návštěvu jako Indiana Jones, tedy s cílem skolit co nejvíc nepřátel, vznikne po několik dní ve škole takřka nedýchatelno a adrenalin lítá jako na houpačce.  Hospitace střídá pohovor, po chodbě se procházejí cizí lidé s podezřívavými výrazy v tvářích, občas zastaví vyděšené dítě k náhodnému výslechu a v pravidelných intervalech zavlečou nějakého kantora za dveře ředitelny, kde probíhá rozbor všeho možného i nemožného. 
Nu, jak je vidno, kontrolovat lze mnoha různými způsoby. 
   Vždycky si tak představuji samu sebe, jak při té hospitaci, kdy na vás ze zadních lavic číhavě hledí několik zkoumavých párů očí, nabídnu pánům inspektorům, ať hodinu odučí oni. Ať se přiučím. Leč nic podobného jsem zatím nezrealizovala, naopak, učím i v okamžicích, kdy bych jindy asi rezignovala. Tedy v situaci spojených tříd, apatických dětských výrazů (zdráhám se napsat tupých), absence jakékoliv jejich snahy, neboť i je komando ze zadních lavic paralyzuje, není třídnice, křída, prostě nic....
 A přesto učím, s úsměvem, jako by se nic nedělo. Ani na mapu nezapomínám, vědoma si své dávné zkušenosti z mládí, kdy mi paní inspektorka důrazně, ale opravdu důrazně vytýkala neestetické kalouny nad mapou. Takže mapa hezky upravená, tkaničky srolované, a jde se na to. 
Nu, po pravdě, řekla bych, že se mentalita některých inspektorů za ta léta  vůbec nezměnila, ale zase, abych nebyla nespravedlivá, někteří jsou milí i vstřícní.
  A až se to zpracuje do další kapitolky veselých příhod ze školství, bude to příběh. Předpokládám, že komický. Nebo možná spíš tragikomický....
                        Zatím je to třeba vydýchat. J

Žádné komentáře:

Okomentovat