Karlova univerzita

  Vzdělanost v naší zemi poměrně intenzivně klesá.  Nebo alespoň její úroveň. Maturitu má dnes téměř každý, ovšem o penzu či úrovni vědomostí si dovolím pochybovat.  Jelikož je trendem nic moc si nepamatovat a vše najít na internetu, lze usuzovat, že jediná inteligence, která má stoupající tendenci, je ta počítačová. Klasické vzdělání, natož pak praktické schopnosti, upadají a stávají se takřka raritou. Nechci zde dělat kritickou sondu do našeho vzdělávacího systému, ovšem pokud si v dubnu připomínáme zakládací listinu Univerzity Karlovy, je zajímavé i v době intelektuálního úpadku pohlédnout na top našeho vzdělávání, kterým UK bezesporu stále ještě je.

  Ne, že by otec vlasti Karel IV. byl prvním, koho podobná ušlechtilá myšlenka napadla. Už Václav II. koketoval s podobnou představou, leč úspěšný byl až jeho vnuk. Zjevně měl větší konexe a tvrdší tah na branku. Tak se mohlo 7. dubna 1348 slavnostně otevírat vysoké učení, které mělo zajistit magisterské vzdělání v českém království na věčné časy....

 Nu, dá se říct, že by sám velký zakladatel dnes asi docela zíral. Abychom byli konečně trochu optimističtí, udiven by mohl být třeba množstvím fakult a kateder, neb jeho vysoké učení se skládalo z pouhých čtyř fakult. Jednalo se o artistickou, lékařskou, právnickou a teologickou.  Což ovšem bylo na první univerzitu na sever od Alp poměrně slušné.  Nepředstavujme si ale školu v dnešní podobě. Karel sice vydal zakládací listinu, ovšem budova hned nebyla, samozřejmě. Učilo se po hospodách, respektive krčmách, což by se asi studentům líbilo i dnes. A pokud nebyl šenk při ruce, pak se vyučovalo v bytech kantorů. Až Václav IV. věnoval škole Rotlevův dům, který my dnes známe jako Karolinum.

 Vyučovacích budov pozvolna přibývalo a spolu s nimi národnostní spory mezi studenty i kantory, které se pokoušel vyřešit Dekret kutnohorský, na kterém se aktivně podílel i Jan Hus. Neshody vyřešil tak, že uražení Němci univerzitu opustili a založili si v Lipsku jinou. Pro české vzdělance to tak bylo takové Pyrrhovo vítězství. Nicméně univerzita byla ryze česká.

Nyní tedy vnikl prostor pro nové spory, tentokrát náboženské. Do toho přišlo husitství a následný úpadek všeobecné vzdělanosti. Když se pak v šestnáctém století v Praze usadili jezuité, jejich Klementinum se stalo zpočátku konkurentem UK, později dokonce jakýmsi králem tehdejšího vzdělávacího systému. Třicetiletá válka samozřejmě školství nijak neprospěla, ale posílila Habsburky, kteří si školu upravili k obrazu svému a překřtili ji na Karlo – Ferdinandovu. S tímto názvem prošla až do devatenáctého století i přes to, že často čelila výtkám z klesající úrovně či toho, že profesoři se místo studentům věnují placeným kurzům mimo univerzitu. Nu, některé věci mají vskutku pevné kořeny. I dnes mnozí kantoři dopoledne učí a odpoledne jdou vydělávat...

   Obrozenci ve svém svatém tažení za zrovnoprávnění češtiny univerzitu rozdělili na českou a německou část, pod všeříkajícím názvem c. k. německá a česká univerzita Ferdinando- Karlova.  
   Na konci 19. století pak mohly na akademickou půdu nastoupit i ženy, které tam dnes už mají jasnou převahu. Od roku 1897, kdy začala první, je to pěkný kus cesty.

Po vzniku první republiky se univerzita stává zase jenom Karlovou. Za druhé světové války ji postihl osud všech vysokých škol, byla uzavřena v rámci nacistické ideologie, že nevzdělaný národ se mnohem lépe obluzuje.

   Poválečný a hlavně poúnorový vývoj je nechvalně spojován se jménem Zdeňka Nejedlého, což hovoří samo za sebe. Nádech Pražského jara byl rázně zadušen a normalizace nepřinesla nic dobrého ani vysokému školství. A tak se univerzita pronormalizovala až k Sametové revoluci, na jejímž prahu stáli právě její studenti.  Došlo ke zrušení ústavu marxismu leninismu a zdálo se, že se blýská na lepší časy. Ale na ty dojde až někdy jindy, dnes ukončíme připomínku vzniku univerzity poznámkou, že se čas od času vynoří spory o to, zda je to škola česká či německá, přičemž oba tábory mají svoji pravdu. Takže konec by měl být asi v tom duchu, že první univerzita na sever od Alp vznikla v Praze, v dubnu slaví své výročí a pro mnohé je dodnes ctí být počítán mezi absolventy. Tradice je prostě tradice. A dnešní den vzdělanosti k jejímu připomenutí přímo vybízí...