Koleda

  Koleda během dnešního pondělí je tradiční lidová veselice, kterou sice přijímám s velkými rozpaky, nijak nevyhledávám, ale když už nastane, v podstatě ji toleruji a nijak nebojkotuji. Ovšem samozřejmě bez oněch běžných brutalit, ke kterým patří šlehání pomlázkou. Tento barbarský přežitek moc nechápu, leč zjevně je tak pevně zakořeněn v našich myslích, že i ve městě, kde jinak na tradice moc nedají, poletují chlapečci s pomlázkou s cílem někoho vyšlehat. Někteří jdou ještě dál a mají cíl jediný, někoho zmlátit. Pomlázka je samozřejmě koupená a agrese roste s počtem vypitého alkoholu. Na vsi je toto vše v mnohem větší intenzitě, samozřejmě. 
Ale koleda v podobě dětského zástupu, kdy se zejména ti nejmenší pokoušejí i nějakou recitaci, ta své kouzlo má. 
Moje vlastní koleda je doplněna o sadu léků, neb letos trpím nějakým zvláštním syndromem, který se projevuje tím, že jakmile nastane nějaké školní volno, já okamžitě onemocním. Přišla jsem tak o vánoční, jarní i velikonoční prázdniny. Tentokrát jsem si vykoledovala jarní virózu a nějaký kašel, který,doufám, není černý.
Takže vstávám z lože jen kvůli koledníčkům, kteří přicházejí dokonce s písní na rtu a zejména ti maličcí se fakt snaží. A radost snad mají i z mých"kraslic", které jsou kraslicemi opravdu jen s velkou dávkou fantazie...  
  Takže hezké sváteční pondělí, což by o Velikonocích nemělo být Nic nového pod sluncem.