Zlodějka knih

   Jako by se mi v poslední době všechno točilo kolem knih, což je vlastně velmi pěkný kolotočJ.

 Do příjemných okamžiků s vlastní knížkou a radostného chystání křtu se vmáčkla Zlodějka knih. Ve dvojí podobě, nejdřív v té lepší, knižní.  A pak, takřka vzápětí, i v té filmové, o které ovšem nechci říct, že byla špatná.  Jen „nadržuji“ knížkám, jaksi automaticky.

   Obsah Zlodějky knih je asi všeobecně znám, je to bestseller a trhák současnosti. Čímž si uvědomuji, že jsem se zase jednou svezla na vlně něčeho, co letíJ. A Zlodějka knih letí. 
   Obyčejně mám takový vnitřní „odpor“ k válečným knihám, které jsou zobrazovány z pohledu dětí.  Zdá se mi pak, že je to mnohem drásavější a děsivější než „dospělé“ příběhy. Ovšem takové knihy zase bývají skvěle napsané a tak stejně čtu a mnohdy se mi u toho stahuje žaludek a blbě se mi pak spí.

Zlodějka je podobná. Ten dětský úhel pohledu na válku jen podtrhuje můj letitý osobní pocit, že vlastně vůbec nechápu, jak to tehdy ti lidé mohli vydržet?

   Na druhou stranu, Zlodějka knih je opravdu originální svým netradičním nápadem, je hodně o vzájemném soucítění, je místy 
i veselá (lze to vůbec říci u válečné literatury?), úsměvná, laskavá, ale nejvíc je dojemná. Tedy kniha.

Film už tohle u mě nedokázal. Ba jsem místy měla pocit, že je až trošku nudný, či lépe řečeno samé klišé. Čekala jsem trochu víc, leč nespokojená rozhodně nejsem.  V podstatě to byl zážitek.  Jen se potvrdilo staré známé pravidlo, že kniha je prostě (skoro) vždycky lepší, než film.  Tím se nabízí prostor k interaktivní otázce, zda někdo zná nějaký film, který je výrazně lepší než kniha? J. ….

  Zlodějka knih z mého úhlu pohledu je jako kniha výborná. A film – ten určitě neurazí, leč ani nenadchne.  Zdálo se mi.  Ale za vidění stojí, to určitě….