Manažeři

     Vždycky mě překvapovali lidé, kteří měli ve všem jasno, byli ochotni jít dopředu přes mrtvoly. Byli si jisti sami sebou, věděli všechno nejlépe a nějaké okolí a jeho názory jim byly srdečně ukradené.

   Dokud je ovšem studujete z povzdálí, jde o zajímavý sociologický experiment a udivující pozorování. Zřejmě proto jste pak v šoku, když se s podobným exponátem ocitnete nejen v jedné místnosti, ba dokonce v jakémsi vynuceném, respektive nadiktovaném vztahu.

V mládí jsem měla sílu a energii s podobně zrůdnou realitou bojovat, vymezit se vůči ní. Tehdy ovšem zcela jistě arogance neměla tak vyhraněnou podobu jako je tomu dnes. Může to být
 i tím, že jsem poučená věkem i životem, leč stále jsem v sobě (asi bohužel) nedokázala utlumit potřebu bojovat s okolní arogancí, sebestředností a hloupostí. V tom asi velmi ctím Wericha a jeho moudro, že „nejhorší srážka je srážka s blbcem.“  Když ještě blbec dostane funkci, je to boj většinou předem prohraný.

   Asi nastal čas, kdy člověk dozraje k určité rezignaci. Pravda, tolik mi to asociuje dobu minulou, kdy vás také nutili držet „hubu a krok“, což se bohužel nyní děje znovu, ale pořád se s tím nechci smířit. Leč stará pravda, že stokrát nic umořilo i vola, je nevyvratitelná.

    Kdysi jsem se těšila, že jednou přijde doba, kdy třeba vedoucí pozice budou obsazovány lidmi, kteří opravdu něco umí. Rozumí svému oboru.  Jeden čas to i vypadalo nadějně. Začínala jsem věřit v lepší zítřky, což je pro rozeného pesimistu dost náročná strategie. Také trvala do okamžiku, než jsem pochopila, jak se ve skutečnosti transformovalo dávné komunistické heslo. Tehdy na vedoucí místa vybírali lidi podle šablony, že: „vedoucí čehokoliv nemusí nic umět a o daném oboru něco vědět, hlavně aby jim to politicky myslelo“.

 A šablona je zpět, jen vám to nemusí myslet tolik politicky, ale manažersky. Jeden šlendrián v jiném kabátě.

   Moje tušení se postupně měnilo v jistotu, která je dnes již v podobě žulového kvádru, tedy takřka nerozbitná. Když totiž narážím na manažery či manažerky, jejíž hlavní devizou je svůdný pohled, vyzývavý dekolt a neochvějně pevný názor na všechno a všechny kolem, podpořený lascivním a rádoby americky cool chováním, říkám si, kam to asi chceme dopracovat? 

   Že se historie vždycky opakuje, je léty ověřená pravda, jen jsem netušila, že má tak krátké intervaly. Zažívat zas a stále kolem sebe diletanty, kteří díky tomu, že za nimi někdo stojí, dělají kariéru, přitom jim evidentně chybí základní školení ve slušném chování, ve vyjadřování a v mnoha dalších detailech, které jedině vytvářejí celek, je tedy od historie docela podraz.

    Zkoušela jsem se dobrat, jestli je to obraz naší současné politické scény či zda je to prostě v nás, ale k ničemu se mi nepovedlo dojít. Navíc už nemám síly s větrnými mlýny blbosti, nevzdělanosti

a arogance bojovat (tady rozhodně nemluvím o studentech, aby nedošlo k mýlce). Ale když už narážím na školství, které je velmi často oblíbeným terčem kritiky, musím smutně konstatovat, že jsem si myslela, že dejme tomu takový kantor by se měl umět spisovně vyjadřovat, být nějakým vzorem pro děti a nějak se snažit o jejich kultivaci. Zjevně ani tato dávná naivní pravda už dávno neplatí.

   Nu, zpět k oné aroganci moci. Podle mých zkušeností jde zjevně 
o určitou nákazu a epidemii. Někteří jedinci ve vedoucí pozici jsou dokonalou ukázkou. Přitom vůbec nezáleží na věku. Aroganci prokazují staří stejně jako mladí, ač u některých mladých by ještě viděla ten handicap nedovzdělanosti, který oni ovšem vnímají jako něco normálního. Maximálně tak, jak pravil Jan Kraus, jako „zajímavou zkušenost.“

Už mě i napadlo, zda nejde o novodobý typ nezralosti či omezenosti. Třeba jen neumějí vnímat a využívat to, co se kdysi naučili?

 To je ovšem další druh naivity.

Jenomže co s tím, když v tom máte žít? Komunikovat a střetávat se? Je to výzva. Buď se k tomu postavit čelem a bojovat slovy Jana Palacha, že člověk má bojovat proti zlu, na které zrovna stačí.

 Nebo srazit paty, držet hubu a krok, jako kdysi, protože doba zase patří jen arogantním dravcům.
 Pane Werichu, měl jste svatou pravdu…J