Kejklířova žena je další můj pokus poprat se s dílem Philippa
Vandenberga. Mám k němu nevyjasněný vztah, některé jeho knihy mě bez
výhrad nadchly, jiné jsem nepochopila, některé mě dokonce nudily. Tak jsem ho
na čas trochu odložila k ledu, až si mě o svátcích našla Kejklířova žena.
Historické příběhy já ráda, tak jsem se samozřejmě rozhodla dát Vandenbergovi
další šanci. A udělala jsem dobře. Příběh se čte hezky, byť trochu víc se soustředit
musím, abych pochytila všechna jména, odbočky a narážky. Ale moc příjemně se to
čte, příběh tak nějak klouže hezky dopředu, pozvolna vás vtahuje do děje, takže
místy máte pocit, že jste vskutku v šestnáctém století mezi kejklíři a
tehdejší společností. Hlavní hrdinka Magdaléna prchá z kláštera, aby se dostala
mezi kejklíře a ve finále mezi představitele tehdejšího vysokého kléru a jeho
intrik. Kniha splňuje atributy
historického příběhu i detektivní zápletky. Má, jak je u Vandenberga zvykem, i
filozofický přesah. Zajímavé čtení. Vandenberg tentokrát oslnil. J
Žádné komentáře:
Okomentovat