Letenské protimluvy

    Abych Letnou, kterou mám ráda, pořád jen nehaněla, jak se děje celý tento týden, přeladím se na pozitivnější notu. A nejen proto, že Letná je srdeční záležitost, ale i proto, že zítřkem zase na čas vracím blogu jeho původní roli, kterou byla propagace mých knih. Takže takový "oslí můstek", přes pozitivní Letnou k nové knize. Že se mají hledat světlé stránky života, není přeci Nic nového pod sluncem:-)

   Občas narážím na určité protimluvy, které jsou sice asi záhadné jen pro mě, přesto se nad nimi občas zamýšlím. Třeba proč je Letná nazvaná Letnou, když trvalé léto je tady stejně nepravděpodobné asi úplně stejně jako v Dejvicích či ve Strašnicích?

Proč je Kostelní ulice Kostelní, když dominantní kostel jse stejně dole na“ Štrossu“?

A je to Strosmajerovo náměstí pojmenované po slavném televizním lékaři z Nemocnice, jak si mininálně půlka republiky myslí?

 Dáte si dortík v Belcrediho pasáži, ovšem kdo byl Belcredi je všem buď ukradené nebo naprosto neznámé.  Trochu podobné je to i s Erhartem, byť tam již širší lidové povědomí funguje trochu víc.

 A tak nezbývá, než se pustit do pátrání.

     Letná má opravdu název od prosluněného místa, na kopci nad Prahou tu patrně slunce svítilo tak intenzivně, že jeho svit pronikl až do místního názvosloví.  Díky krásným vinným sklepením je i dnes zjevné, že se tu budovaly kvalitní vinice, které slunce k životu potřebují jako sůl.

Dnes se zde potýkáme víc s podzemní aktivitou, tudíž je dominantou oblasti spíš temný tunel Blanka, než prosluněná Letná.

Po pravdě řečeno, temné chvilky zažívala zdejší pláň odjakživa, bojovalo se tu od raného středověku. Proto někteří obyvatelé raději emigrovali a vytvořili si vlastní odnož Letné, tedy Letňany.  Tam byl údajně větší klid.

    Zajímavější historku s Letnou nabízí pohled na slavnostní korunovaci krále Václava II., který údajně nechal letenskými studnami protékat víno. Podobná aktivita s vínem by mu dnes mohla vynést zvýšenou dávku politické popularity. Anebo také zvýšenou ochranu ve vazební věznici, záleží na úhlu pohledu a konkrétním vínu.

 Ostatně korunovační hostinu na Letné pořádal již Václavův otec Přemysl Otakar II., což nám dodnes připomíná auty přecpaná ulice Korunovační, zatímco Rudolf II. zde zase nechal vybudovat svoji vlastní štolu, která se v podstatě zachovala dodnes. Zajímalo by mě, kolik letenských stavebních projektů, včetně již zmiňované Blanky, bude mít podobnou životnost?

 Inspirovat by se mohly třeba i kostelíkem v Kostelní ulici, který tam nejen je, ale patří i k nejstarším stavbám na území Prahy 7. Jen ulice Kostelní již není centrální tepnou, tudíž se kostel svatého Klimenta trochu vytratil ze všeobecného povědomí, což si samozřejmě vůbec nezaslouží. Nejen, že je velmi půvabný, ale navíc v sobě skrývá historii nejen letenskou, ale i bubenečskou a holešovickou, těm všem oblastem kdysi sloužil jako farní kostel. Tuto zásadní funkci nyní přebral kostel svatého Antonína na Strossmayerově náměstí, které samozřejmě s proslulým doktorem z Dietlovy nemocnice nemá nic společného. Ale je hezké si to myslet.  Pikantní může být spíš fakt, že se náměstí určitou dobu jmenovalo Kopeckého. Ne ovšem díky mistrovství Miloše Kopeckého, který nezapomenutelného doktora ztvárnil, ale po komunistickém funkcionáři Václavu Kopeckém.  Nu, jak již bylo řečeno, všude nacházíme temné stránky historie.

 Skutečný Strossmayer byl obyvatel Rakouska - Uherska, žil převážně v devatenáctém století na území dnešního Chorvatska a píše se o něm jako o lékaři, biskupovi a mecenáši.  S Prahou nemá moc společného, přesto mu bylo uděleno čestné občanství a navíc jedno náměstí, které dřív neslo název Bubenské náměstí. A nebýt Nemocnice, možná by se víc udržel lidový název Před kostelem. Takhle je to ovšem slavné Strossmayerovo náměstí, respektive „Štross.“

  Belcredi, do jehož pasáže lze vstoupit z ulice Milady Horákové, dříve také ulice Belcrediho, žil přibližně ve stejné době jako biskup Strossmayer.  Jen byl víc světsky založený, tudíž patřil k předním  rakousko - uherským politikům.  Na kariéru musel rezignovat proto, že nesouhlasil s prusko- rakouskou válkou. Vzhledem k tomu, že ji Rakousko drtivě prohrálo, by měl být spíš za svoji předvídavost povýšen a glorifikován, ale pravda a skutečné pojmenování situace není terno ani v současném politickém světě, natož v tom rakousko uherském.  Poněkud hořké konstatování si proto oslaďme letmou zastávkou v cukrárně u Erharta, která nabízí dortíky luxusní, byť prostředí kapku stísněné.  Kdysi se zde nacházel Palác Letná a v jeho přízemí pak dokonalá cukrárna. A ta dnes znovu funguje, i ve své funkcionalistické podobě. Pro mlsné jazýčky i milovníky architektury skvělá tečka za krátkým letenským putováním...

                         Psáno pro Listy Prahy 1