Nový rok

    Nový rok, ten skutečný Nový rok, tedy první leden, mám jako svátek docela ráda. Je to pro mě takový čistý, nepopsaný list papíru. Tabula rasa, jak by řekl filozof. Nebo prostě jen pocit, že se před Vámi rozprostírá nekonečná bílá plocha, kterou je třeba zaplnit. Nejlépe jásavými barvami, ale všichni dobře víme, že i ty temné skvrny se objevují. Většinou je s přibývajícím věkem těch tmavých míst víc a víc, život prostě přináší ztráty. Jde o to, abychom v tom koloběhu nezapomněli i na ty nálezy. Asi by měly existovat v určité rovnováze, když už nedocílíme stavu, že nálezy převažují. Loňský rok mi přinesl ztrátu v podobě odchodu tatínka, těžko lze něčím plnohodnotně vyvažovat. Přesto, je to život a život jde dál, takže k rekapitulaci loňska jistě patří i plno dalších věcí, jen je nějak smysluplně seřadit. Prostě třináctý rok nejen bral, ale i dával. Barevné spektrum loňska je tedy víc než pestré, od černé počínaje přes pohodově neutrální barvy až k jásavým tónům radosti a spokojenosti..

   A dnešek, v takovém utlumeném poklidu, který vždycky Nový rok přináší, nabízí příležitost nejen k rekapitulaci, ale i vizi do příštích dní.  Je to takový pohodový začátek věcí příštích. Takže než se Nový rok změní v nový rok, lze vychutnávat toto poklidné dnešní bezčasí, hodnotit, plánovat, relaxovat.

  A pak, pravou, vykročit pravou.…..JJ

Aby ta letošní čtrnáctka na konci přinesla jen samá pozitiva sociální jistoty a barevné spektrum na jejím konci bylo pěkně vyvážené.

(Hlavně, abychom nedopadli se čtrnáctkou jako před sto lety…L.)