Poslední aristokratka byla z nových knih na řadě jako první. Hlavně proto, že jsem
ji otevřela, začetla se a bylo vymalováno. Humorný, a to opravdu humorný
příběh, mě dostal. Vtáhl do děje a dokázal něco, co se mi s knihou už
dlouho nestalo. Musela jsem se smát, místy nahlas, místy jsem skoro musela
přerušit čtení. Vtipné, výstižné, osvěžující. Pravda, nastolené tempo nevydrží
celou dobu, ale kdyby tomu tak bylo, člověk si zničí bránici. Příběh se pyšní
cenou Miloslava Švandrlíka, tedy cenou za nejlepší humoristický román roku
2012, a nutno říci, že zaslouženě. O čem příběh je. V kostce o Kostce J.
Potomek rodu Kostků se vrací do Čech, aby převzal zdevastované rodové panství a
pokusil se ho zachránit. Příběh je podán deníkovou formou jeho dcery Marie
Kostkové, alias Marie III. z Kostky, která vše glosuje s báječnou komikou,
nadsázkou a místy až groteskností. Někdy, pravda, trochu tuhne úsměv na rtu,
když si jeden uvědomí, že popis chování turistů na hradě či vědomostní úroveň
některých jedinců, zde zachycována jako humor, je ve skutečnosti humor černý.
Nebo spíš popsaná realita. Ale to zjevně není ambicí knihy. To je pobavit a to
se povedlo. Alespoň já se bavila náramně. Autor Evžen Boček, kterého jsem si
proto následně vygůglila, je jistě zajímavý člověk. A mám můj obdiv. Napsat
takovou knihu, která fakt pobaví, to je velké umění. Už se chystám na výlet do
knihkupectví pro druhý díl. Aristokratka ve varu by mohla podobně úsměvným
způsobem zpestřit náročné lednové období J.
Žádné komentáře:
Okomentovat