Prozření

   V určitém věku člověk zjistí, že ho přestávají rozčilovat věci, nad kterými kdysi běsnil a ztrácel vyrovnanost. Někdy dokonce přestane šílet i nad vlastní švagrovou J.  
   Ostatně, nedalo by se nazvat zmoudřením, že rezignuji na snahu zlomit cizí hysterii, závist a sobectví?

 Pozvolna k tomu dozrávám. Není to jednoduchý proces. Potíž je trochu v tom, že jde o vrcholnou lekci sebeovládání a nadhledu. Není jednoduché podobnými vlastnostmi disponovat, pokud je nemáte jako dar od boha.

 Díky odžitým létům už také vím, že nejtěžší není sledovat, co někdo s naprosto odlišnou krevní skupinou vyvádí, ale nepouštět si to k tělu. Respektive do mysli. Například v zimních melancholických měsících, neboť tehdy je člověk, jak známo, mnohem náchylnější ke smutku a splínu.  Nebo aby před nesmyslnými útoky ochránil své blízké. Většinou totiž takoví jedinci plivou svou jedovatou slinou rekordně daleko.

    Pochlubit se schopností povznést se nad podobné žabomyší spory bylo ode mne poněkud netaktické, protože vyvolalo reakci ještě agresivnější.  Nic asi nevytočí podobné typy než vědomí, že vy jste v pohodě.

   Když došlo na lámání chleba, začalo se totiž lovit v minulosti a oprašovat věci nejen dávno zapomenuté, ale vymýšlet i takové, jaké se ani neodehrály.

„Proč mám pořád podobné věci řešit?“ kladu si otázku sama sobě, protože s postupujícím věkem stále víc vyhledávám klid a nechci se nechat vtáhnout do konfliktů, které berou sílu, energii

a dovedou jen vyčerpat.

Pokud bych ovšem chtěla čekat na uspokojivou odpověď, asi bych musela využít právních služeb či nějaké jiné formy nátlaku. Někdo totiž umí jen útočit, aniž by odhalil příčinu své závisti či nenávisti. Léta jsem se snažila vysvětlovat.

Marně.

Nezabrala ani snaha vyhýbat se ožehavým tématům.  Ani hrubá záplata na hrubý pytel nezabrala.

Až nadhled. Klid a vlastní spokojenost. To většinu agresorů odzbrojí, těší je totiž, když se hněváte a vytáčíte stejně jako oni.

Jenže jak se hádat, když není odezva? Snad jedině vykřikovat něco do světa kolem sebe. Ten to ale většinou nezajímá, tak nezbývá, než svěsit krovky.

 Třeba je to přírodní zákonitost.  Začnete se od podobných existencí distancovat. Něco se sice dozvíte, ale postupná izolace vede k výraznému zlepšení duševní kondice. I když něco takového není jednoduché, rozhodně je to běh na dlouhou trať.  Jenže pravidelný trénink a vytrvalost dokážou divy.

Jen škoda, že to trvalo tak dlouho, než jeden prozřel. I když, je to věkem. Každý má svá specifika, své klady a pozitiva. Ten střední přináší tato a nemohu si je vynachválit.  Jen bych nechtěla chválit dne před večeremJ