Školní bowlení

Nevadí mi provozovat s dětmi sportovní aktivity, vyjma plavání a saunování. Jednak nehodlám riskovat, že se zrovna se mnou někdo rozhodne nedbat pokynů a nešťastnou náhodou se utopí. A druhak, převlékat se společně se svými studentkami, potažmo se promenovat v sauně v rouše Evině, je mi prostě hodně nepříjemné a asi bych toho nebyla schopna. Ne asi, určitě. Sama jsem se přesvědčila minulý pátek, kdy se poklidně cachtám v hotelovém bazénu, když tu tam dorazili naši studenti na tělocvik. Šok. Kreativní tělocvikářka se rozhodla zpestřit jejich hodiny povinné  tělesné výchovy a tudíž se do bazénku chystalo poměrně velké procento dětí, se kterými se opravdu raději potkávám oblečená. To je sice chvályhodný přístup, ovšem v hodinách vyhrazených pro veřejnost mě poněkud zaskočil. Nenápadně jsem se vyplížila z vody a zahalena do ručníku dumala o odchodu. Šatna ovšem byla, celkem logicky, plná. Kudy kam? Prchla jsem tedy do sauny, která nebyla do tělocviku zahrnutá, tudíž jsem se tam vyhřívala- respektive s postupem času spíš už jen přehřívala- zbytek svého zaplaceného času. Kosti jsem  si tedy vyhřála dostatečně, plavání bylo trochu bito. Nu nevadí, příště i to vynahradím. Jestli pro změnu nepřijdou plavat naši chlapci.Ale zase jsem dokázala objednat školní bowling, který s dětmi naopak provozuji docela ráda. Často je to skvělá alternativa třídnické hodiny, jako třeba dnes odpoledne.Hráli jsme jak o život, i když ve skutečnosti to bylo jen o čokoládu. Příjemné zpestření školního života to bylo. Navíc jsme na sebe pohlédli z jiného úhlu a to je vždycky fajn. Jen musím víc trénovat, jsou nějak dobří:-)