Letos se čas mění právě v den výročí vzniku republiky.
Teoreticky by se tedy dalo říct, že slavit existenci již neexistujícího státu
můžeme o hodinu déle. Je ovšem dobře
známo, že u nás se ke státním svátkům přistupuje s velkým despektem a
vzhledem k tomu, že dnešní výročí neprodlužuje víkend a připadá na běžnou
sváteční neděli, předpokládám, že ho mnozí ani nezaregistrují. Snad jen předávaná
vyznamenání večer mohou vzbudit nějakou reakci, pokud pan prezident ocení
někoho kontroverzního nebo zase na někoho potřebného zapomene. Republika, jejíž vznik si připomínáme, tedy
už mnoho desetiletí neexistuje, změna času je naopak stále aktuální, byť
stereotypně zbytečná. Nikterak mi posun hodin tímto směrem nevadí, ráda si
přispím a ráno se nebudu cítit jako zmlácená jako při opačném postupu, nicméně
vize tmy v šest hodin mě nijak netěší. Vůbec nejsem příznivcem změny času,
je to, podle mého, naprosto zbytečná věc. Stejně jako stereotypně slavit vznik
státu, který už neexistuje, mnozí o něm nemají ani páru, mnozí si ho zbytečně
idealizují a všichni si ho z nějaké prvorepublikové nostalgie připomínáme
jako státní svátek.
Jsou to, letos, dvě zbytečné události, v jeden den.
Takové dva v jednom v našem veřejném prostoru. Osobně mám dokonce
pocit, že v tomto směru hodně zaostáváme za Slováky, kteří vypadají, že
míří dopředu, zatímco my se stále ohlížíme za skvělými včerejšky. Je to jen takový pohled zpoza hranic, asi to
běžná slovenská populace tak nevnímá, ale určitý rozpor mezi námi tady je.
Myslím, že se nemýlím, když řeknu, že ani u nás by se nic nestalo, kdyby
prvorepubliková nostalgie přestala být na pořadu dne.
Někdy ale zapomínám, že ono tady není moc co si připomínat, chceme
– li slavit něco z doby nedávné, a proto je tedy 28. říjen ještě důvod
chvályhodný. Nezbývá, než rezignovaně
pokrčit rameny a brát věci takové, jaké jsou.
Z toho by ovšem plynulo, že jsem odpůrce První
republiky. Možná ano, ale jen z určitého úhlu pohledu monarchistyJ. Zvážit myšlenku
možnosti návratu k monarchii asi do veřejného prostoru nedostanu, takže nezbývá,
než meditovat nad (ne)smysluplností dnešních oslav. Jasné je, že takový názor mnoho přívrženců
nenajde, monarchie je už na smetišti dějin patrně definitivně, ale koketovat s ní
mohu. A kritizovat První republiku. Abych to ale uvedla na pravou míru, na té
mi vadí hlavně její současná nekritická adorace. Jinak zas tak zásadní námitky nemám. Oslavovat
ovšem dnes nebudu, ale zase si přispímJ.
Žádné komentáře:
Okomentovat