Prezidentův vězeň

    Vladimír Škutina dobře věděl, co obnáší, pustit si pusu na špacír. Dvakrát ho za jeho prostořekost zabásli, protože žil v totalitním režimu, kde se cenzurovaly i myšlenky, natož pak pronášené věty. A za prohlášení, že prezident je vůl, nemohl v totalitním režimu čekat nic jiného než zlatou mříž. Vytěžil z ní krásné humoristické knihy Prezidentův vězeň a Prezidentův vězeň na hradě plném bláznů.  Nu, a já, i díky trefným titulům, mám pocit určitého déja vu. Ne snad, že bych tady chtěla proklamovat, že je někdo vůl, ostatně já nejsem velký příznivec vulgarismů ve veřejném prostoru. Ale domnívám se, zjevně asi marně, že žijeme v určité formě demokracie a svoboda projevu k ní ještě nějakým způsobem patří. Tudíž když někdo vyjádří svůj názor na prezidenta a rázem kvůli tomu přijde o místo, zavání mi to trochu omílanou frází, že historie se opakuje. Neznám toho pána, který se o našem panu profesorovi vyjádřil tak nelichotivě, ale už jen to, že kvůli tomu přijde o práci, mě zaráží. Vrátila se snad zas doba, kdy je třeba držet hubu a krok? Asi ano. Možná proto se najdou takoví zoufalci, kteří na prezidenta střílí, byť jen neškodnou pistolkou. Ovšem mně právě z toho, že šlo o atrapu zbraně, vyplývá, že by se konečně měl někdo zamyslet nad tím, jak to tady vedeme. Tedy od deseti k pěti, ne-li od pěti k nule. Že asi šlo o nějakou formu protestu,byť podivnou a rozhodně se mi nelíbí, ale jsem zároveň přesvědčena, že starého pána zcela jistě nikdo zabít nechtěl. Protože kdyby chtěl, díky jeho skvělé ochrance by se mu to snadno povedlo. Měly by se hledat příčiny, které k tomu podobné lidi vedou, a ne hlásat velikášské řeči o atentátu (směšné) či dokonce srovnávat událost z Chrastavy s Breivikem (trapné) či vyhazovat lidi, kteří se pozastaví nad prezidentovou reakcí (totalitní). Je to takové vrtění psem počesku, obrovským humbukem po akci se zastírá skutečné jádro pudla.  Závažné problémy se zametou pod koberec a hlavním zpravodajským bodem je kriminalizace pomalovaných plakátů či prohlášení nějakého úředníka na jeho privátním (nikoli pracovním!) blogu. Jako by se nám demagogie jen obarvila a podstata zůstala stejná. Nu, Škutina to dobře nazval, na hradě plném bláznů. Je nějaké nečasí nad státem českým….!