Výprava do Horních Počernic

Sem tam bývám vyzvána, abych své knihy prezentovala i s pomocí své vlastní fotografie, aby čtenáři věděli, kdo za tím dílkem stojí. Nevím, zda tato vizualizace knihám pomůže nebo naopak uškodíJ, ale je to trend doby a tak prostě vyhovím. Jenže s tím nastává další problém, fotografování. Jednak jsem šíleně nefotogenický typ, druhak se nerada fotím a  navíc neznám moc šikovných fotografů. Ale my, co léta bloggujeme, nějakou výhodu máme. Najdeme šikulu na blogu. Tím pádem jsem poznala Gabro. Její fotky jsou dokonalé, krásné, poetické, tudíž jsem se k ní objednala. Změnila jsem totiž vizáž a moje blond fotky jsou už vlastně klamavá reklamaJ, proto jsem si musela nechat vytvořit portréty aktuální, tmavovlaséJ. Nešla jsem do toho sama, vzala jsem i děti, Gábinka se na dětské fotky specializuje, tak abych jí nekazila klientelu. Vypravili jsme se v podstatě na výlet, z Letné je to do Počernic přeci jen kus světa. Ale zase jsou podzimní prázdniny, Praha měla být příjemně vylidněná, tudíž se předpokládala cesta pohodlná. Nebyla, ale stihli jsme toJ,uf!. V pět jsme se ocitli v příjemném fotoateliéru s charismatickou fotografkou. Opět jsem se přesvědčila na vlastní kůži, že fotomodelka je drsná práce, kterou fakt neumím. Šklebím se, krčím, mračím, jsem jedna velká křeč. A je na trpělivosti a umu ženy za objektivem, aby s tím něco udělala. Nu, nadřela se se mnou J, starého psa prostě novým kouskům nenaučíš. Výsledek zatím prezentovat nemohu, neb ho nemám, ale jistě se pochlubím. A jsem ráda za bloggování, za normálních okolností bych Gábi asi nepoznala, byť v hovoru jsme zjistily, jak je svět malý a kolik společných známých vlastně máme. Byl to příjemný podvečer, vždycky obdivuji setkání s profesionalitou a tu včerejšek přinesl. A těším se na foto. A i na další  milé setkání....