Nesnáším reklamy

Nesnáším televizní a filmové reklamy, tudíž vůbec nemohu využívat služeb komerčních televizí, protože ty zcela zničily požitek z filmu. I do kina chodíme zásadně po reklamách.

 Navíc, v našich televizích to vypadá tak, že zisk nade vše, tudíž si pouštíte reklamy občas prošpikované nějakým filmem. Děkuji, nechci. Navíc moc nechápu, jak si někdo může myslet, že reklamou ovlivní něčí chování, i když na některé naše spotřebitele to asi funguje. Ovšem když  už reklama, tak by měla být vtipná a s myšlenkou, a takovou už jsem u nás neviděla léta. Komerční televize jsou přeplněny vtíravými bláboly, které spíš odpuzují, než lákají. Veřejnoprávní televize vysílá bláboly i bez reklam, takže jakákoliv televize se tím vlastně sama vyřazuje z našeho života, byť na nějaký pěkný film bych se občas s chutí koukla. Nejsou, nevadí. Bez televize je život lepší. Nicméně i s tímto odporem času od času někde něco zahlédnu. A tak jsem byla v poslední době doslova paralyzována právě reklamou. Vím, že pro peníze člověk u nás udělá všechno, ale když jsem viděla v trapných televizních reklamách staré herecké bardy, byla jsem doslova v šoku. Pravda, první šok jsem si odbyla už kdysi, když v reklamních šotech zářil Karel Gott, ale zjevně není mistr sám, kdo je ochoten udělat cokoli. Nyní mi podobný šok způsobil Jiří Bartoška v reklamě na sýrJ 

a Jaromír Hanzlík šplhající na komín. Zjevně pánové potřebují přilepšit k penzi, důchodci dnes opravdu nemají lehký život. Nicméně, přišlo mi to smutné. Měla jsem pocit, že v určitém věku už podobně trapné věci nedělám, ani kdyby na chleba nebylo (což u nich zjevně nehrozí), ale patrně se mýlím. Nevadí mi, když zboží v našich trapných reklamách nabízejí mladí, začínající herci, případně herci druhé kategorie, známý obličej asi opravdu prodává. Ale tito, o nichž jsem ještě donedávna byla ochotna mluvit jako o mistrech? Nu, nehodlám nikoho soudit, spíš jsem měla při sledování jejich reklamní kariéry pocit vnitřního studu, takové to, když se stydíte za jiného.  Ale možná je to jen tím, že nesnáším reklamy. Ovšem o tom, že jde o opravdové mistry, už si nemyslím. Kdyby byli, jistě by takto svoje umění nedevalvovali.  A že jde o peníze? To jistě, o ty jde u nás vždycky v první řadě. Ale někdy by mohlo jít o úroveň, a o to, že se k něčemu prostě nepropůjčím, neb je to docela obyčejně trapné. Ovšem, jak vidno, trapné je dneska všechno možné, jen ne jít po penězích za každou cenu. Možná to vidím ze špatného úhlu pohledu, ale je to ten smutný pohled. Ještě, že tu televizi takřka nesledujeme, kdo ví, za koho bych se ještě musela vnitřně stydět.