Hřbitovní tour

Dušičky jsou již na dohled a s nimi očekávaný nával na hřbitovech.  Pokusila jsem se hřbitovnímu přelidnění vyhnout dřívějším výjezdem mezi hroby. Osobně trpím drobnou úchylkou, že na hřbitovy chodím ráda, ráda se tu procházím, ba i bývaly doby, kdy jsem tu i randila.J Ty doby jsou už samozřejmě dávno pryč, ale záliba v hřbitovních procházkách je zjevně trvalá. Ovšem dušičkové nájezdy bývají mnohdy náročné, tudíž dřívější výprava s cílem zapálit svíčku a postát nad hrobem se ukázala jako dobrý nápad.  Včerejšek byl proto zasvěcen cestování po hrobech, s celkem hezkým, byť inverzním, počasím a klidnými hřbitovními procházkami. Pravdou je, že hřbitov se na tradiční setkání obou světů pilně připravuje, uklízí se kolem hrobů, ometají pomníky, vyhazují staré květiny, stará výzdoba (někde dokonce i ještě velikonočni J), čistí lampy a řada dalších nezbytných atributů nutných pro svátek zesnulých. 
Trochu mě zaskočilo, že i na hřbitově mě pronásledoval hluk. Patrně Správa hřbitova (kdo asi taky jiný,že?) se k přípravě Dušiček aktivně připojila a několik lidí tam intenzivně hrabalo stále padající listí. A další skupina, ta hlučná, chodila s fukarem, kterým to rádoby foukala na jednu hromadu. Výsledek byl ten, že na hřbitově byl děsný hluk a nepořádek, neb co několik žen v montérkách shrabalo, šikulové s fukary rozfoukali. A ještě u toho halekali smysluplné dotazy typu:
" Kam to mám fouknout?"(vulgarismy samozřejmě vynechávám J)

    Nabyla jsem depresivního dojmu, že letos prostě před hlukem neuteču ani na hřbitově. 

   Nicméně, jinak je mezi hroby nostalgicky dobře, alespoň já to tak cítila, byť na ďáblickém hřbitově se třeba dá i lehce zabloudit. J
Výlet samozřejmě přinesl lehkou nostalgii a výlet proti proudu času.                

                   A tak to bude (u mě) celé dušičkové období. J