Jako turista v pozdním létě

Když se podaří vypravit se v příjemném podzimním odpoledni na Hrad mezi cizince, člověk se rázem cítí jako turista. I ve všední den. Zejména procházka po Pohořelci patří k mým oblíbeným. Nejlepší je se tam vypravit opravdu v podvečer, kdy davy skutečných turistů pozvolna mizí a prostor se vylidňuje a zklidňuje. Najednou je tam tišeji a poklidněji než třeba na Letné. Vydali jsme se tam do Národní galerie za Václavem Hollarem. Dočetla jsem se o jeho výstavě v Živé historii a nechala se zlákat. Hollara mám ráda a pořád mám v živé paměti jeho velkou výstavu v paláci Kinských, odkud jsem si i přinesla dobrou kočku, která nemlsá. J a spoustu krásných zážitků. Dnešní výstava je tedy spíš jen výstavka, týká se jeho čtyř ročních období a skrývá se ve Schvarzenberském paláci, jehož hlavním lákadlem je spíš baroko anebo poklady císařské zbrojnice, které jsou v podkroví. Ale i malý Hollar stojí za to, jeho rytiny se mi moc líbí. Navíc ten výhled z paláce, to je vlastně také samostatné umělecké dílo. Turisté to prostě u nás mají takřka exkluzivní, takže jsem si ráda na turistku zahrála. V babím létě je to příjemná aktivita. Místo opravování písemek, do těch se mi tedy fakt nechce:-(