Učitelé mi ničí život

Čekala jsem, kdy a od koho to přijde nejdříve. Tak letos byla první Veronika Žilková. Žena, celkem známá svou nenávistí k učitelům, prostřihla pomyslnou pásku jako první. Jako první si zaryla do učitelů s tím, že už dvacet let jí ničí život. Nechci polemizovat, kdo komu ničí život, nějakého vševědoucího rýpala jsem čekala.  Chodí to tak léta a v podstatě mě to už nechává chladnou. Jednak proto, že kdo si to nezkusil, ať nehodnotí. A druhak proto, že o nedostatcích ve školství vím zrovna tak dobře jako vím to, že o těch dobrých a pozitivních věcech se nepíše.  Ovšem k paní Žilkové, jejíž vulgární projev je jistě brán jako cool a free, mám jednu takovou skoro osobní zkušenost, a ta dává jejímu ostře nesnášenlivému postoji vůči školství trochu jiné kontury. Moje kolegyně, která měla to „potěšení“ zažít její děti v akci, jednou rozpačitě vyprávěla o chování paní Veroniky na nějaké besídce (nutno podotknout, že jinak o dětech-ani prominentních- nikdy nevyprávěla). Zde šlo zjevně o chování kapku přes čáru a opakující se se železnou pravidelností každý rok. Všichni známe školní besídky, kde dojatě celá rodina hledí na své vlastní dítě, které více či méně zdařile něco reprodukuje na jevišti. Všichni si to natočíme a pak se nad tím doma rozplývámeJ.Rok co rok neměnný scénář. A stejně tak rok co rok dokázala paní Žilková svým projevem, pravidelně pozdními příchody a občasnými odchody (asi prokonzultovat nějaký intelektuální scénář svých veleúspěšných talk show), svými výkřiky, ať všichni sledují Aguš(rozuměj Agátu, současnou královnu bulváru) a dalšími dramatickými výlevy ať už vlastními či Agátinými, soustavně rušit a hlavně zkazit zážitek desítkám dalších rodičů. Ona to ovšem vnímala jako normální, protože nenormální jsou přeci ti kantoři, kterým se to nelíbí. A tak mi ve světle tohoto povědomí její článek připadá jen jako jedovaté plivnutí, nikoli konstruktivní kritika. Někdy mám pocit, jako by se kdysi obtloustlá soudružka pionýrská vedoucí z dávného seriálu svým současným vulgárním projevem zbavovala nějakého trvalého komplexu. Tak šmahem hází na všechno jednu špínu. Asi jako kdybych sebejistě oznámila, že všichni herci jsou šmíra....