Poslední srpen je zvláštní mezník. Pro někoho běžný konec měsíce, jiný ho vnímá skoro jako Silvestr. Každopádně pro rodiny s dětmi a kantory to určitý mezník je. Mnohdy celkem podstatnější, než skutečný zimní závěr roku. Opět něco končí a něco začíná. Co bylo lepší a co horší je otázka velmi individuální, a jelikož poslední srpen nestojí v obecném povědomí za chlebíčky a šampaňské, zjevně nelze zobecnit. Možná se pletu, ale zdá se mi, že zatímco v dětství byly dva letní měsíce takřka nekonečné, později mizí spolu s mrknutím oka. Ostatně i čas je pojem relativní a tak se, bez ohledu na skutečnou či imaginární délku volna, všichni chystáme zítra do školy. Jako děti, učitelé, rodiče prarodiče, okradení školníci a kuchařky, záškoláci, šprti, propadlíci, abiturienti či jen přátelé školy (jsou-li ještě tacíJ?). Shodou okolností prvního září začala i druhá světová válka, občas mi vrtá hlavou, jestli se tady nemá hledat nějaká souvislostL?
Školu každý zažil na vlastní kůži. Minimálně tu základní.A každý si proto nárokuje právo o školství zasvěceně hovořit. Je to stejné, jako s fotbalem a politikou. Všichni tomu rozumí a jsou přesvědčeni, že oni by to všechno dělali zaručeně lépe. Je v daný okamžik myslím jedno, zda jako premianti, či jako postrach sborovny. S odstupem času stejně všechno splývá v jeden idealizovaný balíček vzpomínek na blahoslavené mládí. Je to hezká bezstarostná doba do okamžiku, kdy školu začínají navštěvovat naše vlastní ratolesti.
Pokud zdařile kráčí ve vašich stopách mladistvého rebela, vaše vzpurné mládí je rázem zapomenuto, vy najednou vůbec nedokážete myšlenkové pochody nezdárného potomka vstřebat a pochopit. Rázem proklínáte partnerovy geny, svoje rodiče, sami sebe, reformovaný školský systém, ministerstvo, synovu třídní učitelku, v neposlední řadě i jeho nezdárné kamarády. A hledáte chybu všude kolem. Nejdřív tiše, pak v kruhu rodinném, a následně se v návalu spravedlivé rozhořčenosti vypravíte do školy. Nemůžete přeci připustit, aby váš miláček úpěl pod knutou zatuchlého školství, když doba je tak progresivní a benevolentní.
Ztropíte skandál a přendáte drobečka na jinou školu.
A za pár týdnů se vše opakuje. Protože historie se vždy opakuje.
Proto nejen Vám, ale i sobě, s posledním srpnem a zítřejším začátkem školy, přeji, aby se opakovala jen v těch příjemných sekvencíchJ
Sice, už škola u nás není tak akutní téma, ale dnes večer jsme si ťukli na konec prázdnin a zamáčkli slzu v oku!
OdpovědětVymazatMoc hezký článek. Sama jsem prožila školní léta za pohnutého politického období v ČSSR a jak to bývalo našli se pedagogové, kteří si na mě zasedli z politických důvodů.Nemohu říci, že jsem si vzpomínky na moje školní leta mohla moc idealizovat.Netušila jsem, že si jednou zopakuji po xxx letech, 9 třídu. Po dobu 6 týdnu mě přijmul sbor učitelů a žáci mezi sebe.Proč, to je dlouhé vyprávění.Jenom jsem si mohla poopravit názor na dnešní českou školu a učitele. Až na světlou vyjímku, vyhořelých pedagogů, jsem poznala úžasné lidi.Vše se odehrálo na jedné venkovské ZŠ, čítající asi 800 žáků.Jen díky paní řiditelce a jejím kolegům se naše děti mohly zaintegrovat bez problému v nové zemi. A jak chápu, že učit dnešní děti je opravdu očistec! Z naší zkušenosti ze zahraničí víme, že ve státních školách učitelé na mnoha školách říkají, že vědí, v jakém stavu přijdou do školy, ale už nikdo neví, v jakém odejdou.(zde je také oproti západu zpoždění o několik let)
Obraz chování, které nám valná většina dětí, ale i dospělých odráží,viditelný důkaz toho kam společnost a média posunula morální hodnoty!
Přeji silné nervy, dobrý začátek a průběh začínajícího školního roku!